Vznik Satana

Satan bývá často nazýván také Ďábel, Belzebub,Azaliel,Baal Belial Slovo Satan se ovšem se slovem ďábel nebo démon nedá ztotožnit, neboť ďábel je postava objevující se téměř ve všech náboženstvích a to ještě před vznikem křesťanství. Ďábel je název pro stvoření způsobující a konající zlo v jakékoliv jeho podobě, ve své podstatě je Ďábel ztělesněním zla. Jeho vyobrazení bývá v mnoha případech shodné nebo velice podobné. Démoni jsou oproti tomu bez konkrétní podoby a mohou páchat jak zlo, tak dobro.

Bible vysvětluje existenci Satana vzpourou archanděla, kdysi zvaného Lucifer (=nositel světla), který se vzepřel spásnému Božímu plánu, určenému pro člověka, a který byl proto i se svými stoupenci, odbojnými anděly, svržen do podsvětí, jehož je nyní pánem. I když toto vysvětlení není úplně přesné, dalo by se říci, že absolutní zlo představuje Ďábel a absolutní dobro Bůh, a jako je Kristus poslem Boha, Je Satan poslem Ďábla pokoušet Krista a člověka. I sama Bible se často rozchází v rozdílu Ďábla a Satana neboť se tyto postavy objevují samostatně. Jelikož byl podle Bible Ďábel již přítomen stvoření světa a Lucifer svrhnut do podsvětí až později a poté proměněn v Satana měl by být rozdíl jasný, ale není. Dá se však říci, že Satan je archanděl Lucifer proměněný na démona Satana, žijící v podsvětí a sloužící Ďáblu.

Satanské symboly

Jako symboly Satana je často používán : číslo 666 (pochází z matematického vyjádření pentagramu),další symboly Ďábla jsou obrácený kříž, obrácený pentagram, had, drak, kozel, netopýr, kentaur

Jako ochranný prostředek proti ďáblu je považován: pentagram, oktogram, hákový kříž

Satanovo devatero přikázání

I.Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!

II.Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!

III.Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!

IV.Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!

V.Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!

VI.Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!

VII.Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem!

VIII.Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!

IX.Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!

Satanismus

Satanismus, má velmi starou tradici. V průběhu dějin vystřídal řadu forem. Podle předmětu svého uctívání je zřejmé, že vždycky burcoval k boji.

Předmětem uctívání v kultickém satanismu je vůdce vzbouřených andělů Satan. Křesťanská teologie a tradice zná celou řadu jmen, která se vztahují k této vůdčí bytosti duchovního zla. Nejznámějšími jmény jsou Ďábel (řecky "Diabolos", totéž co v hebrejštině "Satan", tedy pomlouvač, neboli žalobce, podobně jako u soudu), Lucifer (latinsky "Světlonoš") a další jména.

Počátky satanismu se běžně spojují až s obdobím středověku. Jeho charakteristické prvky se však projevily již v prvních stoletích exisetence křesťanství. Za zvlášť podnětné pro pozdější satanismus lze považovat antické divadelní frašky, parodující křesťanské mše. Právě tyto hříčky komediantů vytvořily základní a pestrý výběr zesměšňujících prvků, které, jak se zdá, dodnes ani příliš nezměnily svoji formu ani obsah. Nástup křesťanství do mocenských pozic v římské říši (od 4. stol.) tyto divadelní frašky odstranil z veřejného života. V ústraní a v paměti nepřátel Krista však přežívaly dál.

Druhy satanismu

1.

prvním typem satanistů jsou většinou lidé, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako v duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno

2.

druhý typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti masakrů atd. Tito satanisté chtějí především hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.

3.Náboženští satanisté

Náboženští satanisté se ke své víře hrdě a otevřeně hlásí. Vytvořili si vlastní satanistické náboženství a uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzívání odpovídá, dává jim sílu a vede je. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I u nás se našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanismus jak ho známe dnes má kořeny v posledním desetiletí minulého století v jedné mystizující sektě nazývané Ordo Templi Orientis , řád O.T.O. - Orientálních templářů tehdy založili Karl Kellner a Franz Hartmann.

Aleister Crowlay (1875-1947) ,básník, spisovatel a autor několika spisů s okultní tématikou, který se prohlásil za Antikrista a Velkou Šelmu poté zorganizoval hnutí, které již provozovalo sexuální rituály a orgie. Založil v Cefalu na Sicílii Satanův klášter řádu O.T.O., ve kterém společně se svýmí žáky získával zkušenosti s démonem prostřednistvím užívání drog, magie a sexuálními praktikami. Tak byly obnoveny obřady, které jsou dobře známé z čarodějnictví. Na nahé tělo nějaké panny se nechávala vytékat krev z obětovaných psů a koček. Při černé mši byla adeptům rozdávána hostie připravená z krve dětí nepřátel hnutí. Crowley , postižený duševní chorobou zemřel v roce 1947 v Anglii a svou organizaci zanechal jako dědictví Řádu, který má své hlavní sídlo ve Steinu u Appenzellu ve Švýcarsku.

Velký počet zasvěcenci tohoto řádu později ovlivnil i Charlese Mansona. Ten se také prohlásil za Antikrista a nechával se přivazovat ke kříži, před kterým padaly na kolena a naříkaly členky hnutí. Při shromážděních bývala obětována zvířata a jejich krev se vylévala na páry, které provozovaly volnou lásku, a potom se vypila. V noci se Manson společně se svými nejvěrnějšími nohsledy proměňoval v "upíra" a opatřoval lidské oběti pro jejich rituály. Oběti byli přivazovány ke stolu a bylo používáno přístroje tvořeného sedmi noži. Členové hnutí poté pojídali srdce, ze kterého dosud prýštila krev. V roce 1969 dal Manson příkaz k zmasakrování sedmi lidí.

Snad nejznámějším satanistou z poslední doby je Anton Szandor La Vey (1930-1997). V roce 1966 založil Satanovu církev v San Francisku, která je přímou pokračovatelkou Crowleyova řádu. Je to dobře organizované společenství, které spíše než rituální vraždy praktikuje sexuální orgie. Učení této sekty je vylíčeno v Satanské Bibli, která se stala jednou z nejprodávanějších knih Ameriky a jejímž autorem je taktéž La Vey. Tato kniha také obsahuje tzv. Satanské devatero, což je protipól 10 Božích přikázání.

Satanský sex

SATANSKÝ SEX

Kolem satanistického pohledu na volnou lásku vzniklo mnoho sporů. Často se předpokládá, že

sexuální aktivita hraje v satanismu nejdůležitější roli a ochota účastnit se sexuálních orgii je

nezbytnou podmínkou přijetí mezi satanisty. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Ve skutečnosti

jsou oportunisté, kteří mají o satanismus zájem pouze kvůli jeho sexuálním aspektům, důrazně

odmítáni.

Satanismus skutečně obhajuje sexuální svobodu, ale pouze v pravém slova smyslu. Volná láska

znamená podle satanismu přesně toto: svobodu být buďto věrný jediné osobě či uspokojovat

sexuální tužby s tolika lidmi, kolik je podle vašeho názoru nutné k uspokojení vašich konkrétních

potřeb.

Satanismus nedoporučuje těm, kteří k tomu nedojdou přirozeným způsobem, aby se oddávali

orgiím či vrhali do mimomanželských vztahů. Pro mnohé by bylo jednoduše nepřirozené a

škodlivé, kdyby byli nevěrní partnerům, které si zvolili. Jiné by naopak frustrovalo být sexuálně

vázáni pouze na jednu osobu. Každý se musí rozhodnout sám za sebe, jaká forma sexuální

aktivity nejlépe vyhovuje jeho individuálním potřebám. Podle satanských měřítek je stejně špatné

podléhat sebeklamu a nutit se do cizoložství, nebo vyhledávat sexuální partnery před svatbou

pouze proto, abyste dokázali svému okolí (nebo, což je ještě horší, sami sobě), že jste se zbavili

pocitu viny, jako nechat kvůli hluboce zakořeněným pocitům viny jakoukoli sexuální potřebu

neuspokojenou.

Mnozí lidé, kteří si neustále dokazují, jak se zbavili pocitu viny vyvolaného sexem, jsou ve

skutečnosti spoutáni daleko pevnějšími pouty než ti, kteří prostě přijímají sexuální aktivitu jako

přirozenou součást života a nedělají kolem své sexuální svobody takový rozruch. Je například

uznávaným faktem, že nymfomanka (dívka snů každého muže a hrdinka senzačních románů)

není sexuálně svobodná, ale je ve skutečnosti frigidní a těká od jednoho muže k druhému, jelikož

má příliš velké zábrany, aby vůbec kdy mohla najít úplné sexuální uspokojení.

Další mylnou představou je názor, že schopnost účastnit se skupinové sexuální aktivity svědčí o

sexuální svobodě. Všechny dnešní skupiny oddávající se volnému sexu mají jedno společné -

odmítají fetišistické či úchylné praktiky.

20

Silácké příklady nefetišistické sexuální aktivity, chabě maskované jako svoboda, mají ve

skutečnosti stejný průběh. Všichni účastníci orgie následují příkladu vůdce skupiny - svléknou se

do naha a mechanicky souloží, jako na povel. Žádný z přítomných přitom netuší, že by jejich

osvobozená forma sexu mohla být nezúčastněnými pozorovateli, kteří nedokáží klást rovnítko mezi

uniformitu a svobodu, považována za sešněrovanou a infantilní.

Satanista si uvědomuje, že pokud má být znalcem sexu (a skutečně se osvobodit od pocitu viny),

nemůže se nechat rdousit ani takzvanými sexuálními revolucionáři ani prudérní společností,

spoutanou pocity viny. Těmto klubům volného sexu zcela uniklo, o čem sexuální svoboda vlastně

je. Nemůžete-li realizovat sexuální aktivitu na individuální bázi (což zahrnuje i osobní fetiše) nemá

vůbec smysl vstupovat do nějaké organizace, která se zabývá sexuální svobodou.

Satanismus připouští jakoukoli aktivitu, která hluboce uspokojuje vaše sexuální touhy - ať už

jsou heterosexuální, homosexuální, bisexuální či pokud je libo dokonce asexuální. Satanismus

schvaluje fetiš nebo deviaci, které obohatí váš sexuální život, pokud se ale netýkají někoho, kdo

by o ně nestál.

Rozmach deviantního respektive fetišistického chování v naší společnosti by jistě šokoval fantazii

sexuálně naivních lidí. Existuje daleko více sexuálních odchylek, než si neinformovaný člověk

dokáže představit: transvestitismus, sadismus, masochismus, urolagnie, exhibicionismus -

abychom uvedli pouze několik nejrozšířenějších. Každý má nějakou vlastní formu fetiše, ale

protože si lidé nejsou vědomi převahy fetišistického chování v naší společnosti, mají pocit, že

kdyby se poddali svým nepřirozeným tužbám, byli by spatní. (Fetišismus nepraktikují pouze lidé,

ale také zvířata. Fetiš je nedílnou součástí sexuálního života zvířat. Tak například pohlavní pach

podmiňuje sexuální vzrušení jednoho zvířete druhým. Laboratorní testy prokázaly, že pokud je

nějaké zvíře uměle zbaveno svého pachu, ztrácí sexuální přitažlivost. Stimulace sexuálním

pachem působí příznivě i na člověka, i když to často popírá.)

Dokonce i asexuální jedinec má svou úchylku - asexualitu. Nepociťovat vůbec sexuální touhu

(pokud to není dáno stářím, chorobou, apod.) je daleko nenormálnější než být sexuálně

promiskuitní. Jestliže dá satanista přednost sexuální sublimaci před otevřenou sexuální realizací,

je to výhradné jeho věc. U mnoha případů sexuální sublimace (nebo asexuality) by jakýkoliv

pokus sexuálně se osvobodit měl pro asexuála negativní následky.

U asexuálů je sexuální touha vždy sublimovaná, ať již v podobě práce, nebo koníčků. Veškerá

energie či silný zájem, který by normálně věnovali sexuální aktivitě, se přelije do jiných zábav

nebo činností. Jestliže někdo dává přednost určitým zájmům na úkor sexuální aktivity, je to jeho

věc, a nikdo nemá právo zatracovat ho za to. V každém případě by si ale dotyčný měl uvědomit, že

jde o sexuální sublimaci.

Mnoho tajných sexuálních tužeb zůstane pouhou fantazii, protože je není možno vyjádřit.

Nemožnost vybití často vede k nutkavému jednání, a značná část lidí si proto vytváří vlastní tajné

cesty, jak dát průchod sexuálním touhám. Jelikož většina fetišistických aktivit není zjevná, neměli

by lidé, kteří toho o sexu moc nevědí, podléhat klamu, že vůbec neexistuje. Uvedu pár příkladů

důmyslných technik: mužský transvestita se ukájí tím, že nosí dámské prádlo, ale jinak na něm

nic nepoznáte. Masochisticky založená žena může nosit o několik čísel menší stahovací

podvazkový pás, takže bude během dne prožívat sexuální rozkoš z nepříjemných pocitů, aniž

kdokoliv co pozná. Tyto příklady jsou mnohem mírnější a rozšířenější než jiné, které by bylo

možno uvést.

Satanismus podporuje jakoukoli formu sexuální realizace, pokud nikomu neubližuje. Abychom se

vyhnuli nedorozumění, je třeba toto tvrzení blíže objasnit. Neubližování druhým nezahrnuje

neúmyslné ublížení někomu, kdo nemusí souhlasit s vašimi názory na sex, protože jeho pohled na

sexuální morálku je úzkostný. Samozřejmé byste se měli snažit, abyste se nějakým způsobem

nedotkli svých blízkých, jako třeba přepjatě stydlivých přátel a příbuzných. Pokud se opravdu

snažíte, abyste jim neubližovali a oni vám na něco náhodné přijdou, nenesete žádnou

odpovědnost, a neměli byste ani mít pocit viny za své sexuální přesvědčení nebo proto že někdo

trpí v důsledku vašeho přesvědčení. Jestliže žijete v neustálém strachu, že se svým postojem k

sexu dotknete prudérních povah, pak nemá smysl snažit se vymanit z pocitu viny. Rozhodně však

věci neprospěje, budete-li okázale předvádět své svobodomyslné názory.

Druhou výjimkou jsou masochisté. Masochista pociťuje rozkoš, když je mu ubližováno, jestliže mu

upřete rozkoš z bolesti, ubližujete mu stejné jako fyzická bolest ubližuje někomu, kdo není

masochista. Tuto situaci ilustruje příběh jednoho skutečné krutého sadisty: Masochista ho prosí:

bij mě! A nemilosrdný sadista mu odpovídá: NE! Pokud někdo chce, aby mu bylo ubližováno a

nachází rozkoš v bolesti, není důvod, proč bychom mu neměli dopřát radosti, na které je zvyklý.

Výraz sadista označuje v běžné mluvě člověka, který nachází rozkoš v bezohledné brutalitě.

Skutečný sadista je však ve skutečnosti vybíravý. Pečlivě vybírá z široké škály potenciálních obětí.

21

Splnění touhy těm, kterým utrpení dělá dobře, mu přináší úžasnou rozkoš. Vyrovnaný sadista je

požitkář a znalec, neboť si vybírá jednotlivce, kteří si jeho zájem zaslouží!

Jestliže je někdo natolik vyrovnaný, aby přiznal, že je masochista a že mu přináší rozkoš být

zotročován a bičován, pravý sadista je jen potěšen, když mu může vyhovět.

Kromě uvedených výjimek by satanista nikomu vědomě neublížil, aniž by se dotkl jeho sexuálních

práv. Pokud se snažíte vnutit své sexuální touhy tomu, kdo o vaše návrhy nestojí, porušujete jeho

sexuální svobodu. Satanismus neschvaluje znásilnění, zneužívání dětí, sexuální zneužívání zvířat

a jakoukoli sexuální aktivitu zasahující osoby, které ji odmítají nebo které by díky své nevinnosti

či naivitě mohly být svedeny či výhružkami dohnány, aby dělaly něco proti své vůli.

Pokud jsou všichni zúčastnění dospělí zodpovídající za své činy a dobrovolně se zapojí do dané

formy sexuální realizace - i když je obecně považována za tabuizovanou - pak není důvod, aby

potlačovali své sexuální sklony.

Pokud si uvědomujete všechny důsledky, výhody i nevýhody, a jste si jisti, že vaše činy neublíží

nikomu, kdo nechce nebo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno, pak nemáte proč potlačovat své

sexuální záliby.

Stejně jako se ani dva lidé neshodují ve výběru stravy ani v množství potravy, kterou potřebují,

různí se i sexuální záliby a apetit. Společnost ani nikdo jiný nemá právo stanovit jiné osobě

sexuální normy nebo frekvenci sexuálního vyžití. Žádné sexuální chování lze vždy posuzovat

pouze v kontextu dané situace. Z toho plyne, že to, co někdo považuje za sexuálně správné a

morální může jiného frustrovat. Platí i opak: někdo může být sexuálně výrazně nadán, ale bylo by

nespravedlivé, aby vyvolával pocity méněcennosti v někom, kdo se mu sexuální zdatností

nevyrovná, a bylo by bezohledné, aby se vnucoval jiné osobě (např. muž, obdařený nenasytným

sexuálním apetitem převyšujícím potřeby jeho ženy). Nebylo by hezké, kdyby od ní očekával,

nadšenou odezvu na své nabídky, ona ale musí projevit stejnou ohleduplnost. V případě, že

nepociťuje žádnou velkou vášeň, by ho měla sexuálně přijmout, sice pasivně, ale nicméně mile,

nebo si nestěžovat, pokud se rozhodne hledat uspokojení jinde - včetně autoerotických praktik.

Ideální vztah je takový, ve kterém se lidé hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé vztahy

jsou nicméně poměrně řídké. Je důležité zdůraznit, že láska duchovní a sexuální sice mohou, ale

nutně nemusí jít ruku v ruce. Jestliže existuje alespoň určitá míra sexuálního porozumění, bývá

často omezeno, a dochází ke splnění pouze některých sexuálních tužeb.

Pokud si sexuálně vyhovujete, pak není větší rozkoš nad spojení s tím, koho hluboce milujete.

Pokud si sexuálně nevyhovujete, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nemusí jít o absenci

duchovní lásky. Člověk může, a často tomu tak bývá existovat bez druhého. Ve skutečnosti se

často jeden z manželů uchyluje k mimomanželské sexuální aktivitě právě proto, že svého partnera

hluboce miluje a chce se vyhnout tomu, aby ho ranil něho se mu vnucoval. Hluboká duchovní

láska je obohacena láskou sexuální, a je samozřejmě nutnou součástí každého uspokojivého

vztahu, protože se však sexuální záliby liší, může někdy mimomanželská sexuální aktivita nebo

masturbace být potřebným doplněním.

Masturbace, kterou mnoho lidí považuje za sexuální tabu, představuje problém viny, s nímž není

snadné se vypořádat. Na toto téma je třeba položit zvláštní důraz, neboť přestavuje velice

důležitou součást mnoha úspěšných magických konání.

Již od doby, kdy judejsko-křesťanská bible popsala hřích Onanův (Gen 38:7-10), uvědomoval si

člověk závažnost a důsledky "samotářské neřesti". Přestože moderní sexuologové vysvětlují

Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějící teologický výklad napáchal během staletí

značnou škodu.

Kromě skutečných sexuálních zločinů patří masturbace mezi nejvíce odsuzovaná jednáni. V

minulém století vzniklo nesčetně prací popisujících její hrůzné následky. Prakticky všechny

tělesné či duševní choroby byly připisovány hříchu masturbace. Bledost, dýchavičnost, uhýbavý

pohled, propadlý hrudník, nervozita, uhry a nechutenství - to je jen několik údajných následků.

Pokud jste se nedrželi varováni příruček pro mladé muže, mohli jste si být jisti, že skončíte

naprostým fyzickým a mentálním zhroucením.

Odpudivé popisy v těchto příručkách by mohly být téměř zábavné, kdyby nebylo smutného faktu,

že navzdory úsilí současných sexuologů, lékařů, spisovatelů a dalších, odstranit stigma, které

masturbace nesla, podařilo se hluboce zakořeněné pocity viny, vyvolané nesmysly v těchto

sexuálních příručkách, vymazat pouze částečně. Velké procento lidí, zvláště těch, kterým je přes

čtyřicet, nedokáže emočně přijmout fakt, že masturbace je přirozená a zdravá, i když racionálně

věc chápou. Svůj nepřekonatelný odpor, často podvědomě, přenášejí na své děti. Převládal názor,

že se člověk zblázní, bude-li přes veškerá napomínání pokračovat v autoerotických praktikách.

Tento absurdní mýtus vznikl na základě častých zpráv o masturbaci chovanců psychiatrických

zařízení. Jelikož téměř všichni nevyléčitelní šílenci masturbovali, soudilo se, že zešíleli právě z

22

tohoto důvodu. Nikoho nenapadlo, že skutečnou příčinou masturbačních praktik byl v jejich

případě nedostatek sexuálních partnerů a především ztráta zábran, typická pro pokročilé

šílenství.

Mnoho lidí by raději vidělo, kdyby si jejich partner hledal vyžití mimo vztah, než aby se uchýlil k

autoerotickým aktům, kvůli vlastním pocitům viny, partnerově nechuti účastnit se masturbace,

nebo strachem z jeho odporu, přestože u překvapivě vysokého počtu případů přináší vědomí, že

má partner sexuální zážitky s jinými lidmi, zástupné vzrušení, i kdyžto málokdo přizná.

Pokud je stimulace vyvolaná představami partnera, který se sexuálně stýká s dalšími lidmi, melo

by se o tom otevřeně mluvit, protože tím obě strany mohou jen získat. Pokud masturbaci brání

pouze pocit viny jedné nebo obou zúčastněných stran, měli by se oba snažit tyto pocity buďto

vymazal nebo je využít. Mnoho vztahů by se dalo zachránit, kdyby se oba zainteresovaní necítili

vinni, že se oddával přirozenému aktu masturbace.

Masturbace je považována za něco špatného, protože přináší rozkoš vyvolanou záměrným třením

zapovězených oblastí těla vlastní rukou. Pocity viny provázející většinu sexuálních aktů lze zmírnit

tvrzením přijatelným pro církev: smyslové požitky jsou nutné k plození potomstva - i když si

dáváte pozor na kalendář a hlídáte bezpečné dny. Pokud se oddáváte masturbaci, pak vám taková

útěcha ovšem nestačí. Ať už vám napovídali o neposkvrněném početí, co chtěli, - i kdyby vám

slepá víra umožňovala tuto absurditu spolknout -víte dobře, že ke zplození dítěte je zapotřebí

sexuálního styku s osobou opačného pohlaví! Pokud trpíte pocitem viny za prvotní hřích, budete

přirozeně cítit ještě větší vinu, oddáváte-li se sexu jen pro své uspokojení, bez úmyslu plodit děti.

Satanistovi je naprosto jasné, proč pánbíčkáři prohlašují masturbaci za hříšnou. Stejně jako další

přirozené akty to lidé prostě stejně budou dělat, bez ohledu na to, jak ostře jsou káráni.

Vyvolávání pocitů viny je důležitou součástí jejich zlovolné taktiky, jak přimět lidi, aby své hříchy

vykoupili hypotékami na chrámy odříkání!

I když se dnes většinou nesvíjíme pod břemenem viny, vnucené náboženstvím (nebo si to alespoň

myslíme), moderní člověk stále ještě pociťuje stud, když podlehne touze masturbovat. Když se

muž uspokojuje autoeroticky, místo aby se účastnil honby za ženami, může se cítit oloupen o

svou mužnost. Žena se možná uspokojí sexuálně, ale touží po uspokojeni svého ega, které jí

přináší hra svádění. Ani rádoby Casanova ani strojený vamp nemají adekvátní pocity, když se

mohou sexuálně ukájet pouze masturbací. Oba by dali přednost i ne zcela vyhovujícímu

partnerovi. Řečeno satansky, je daleko lepší oddávat se dokonalé fantazii, než se podílet na

neuspokojivém zážitku s jiným člověkem. U masturbace máte alespoň kontrolu nad situací.

Ilustrace neoddiskutovatelného faktu, že masturbace je zcela přirozený, zdravý jev: provozují ji

všichni příslušníci zvířecího království. Lidské děti se také řídí instinktivní touhou masturbovat,

pokud za to nebudou kárány rozhořčenými rodiči, kterým bezpochyby spílali jejich rodiče, a tak

dál, pěkně pozpátku. Je smutnou pravdou, že pocity viny, které v rodičích vyvolává sex, se beze

změny přenesou na děti. Abychom uchránili své děti před nešťastným sexuálním osudem svých

rodičů, prarodičů, a možná i nás samých, je třeba nazvat tento zvrácený morální kód pravým

jménem: je to pragmaticky sestaveny soubor pravidel, která by nás zničila, kdybychom se jimi bez

odmluvy řídili! Dokud se neosvobodíme od směšných sexuálních norem současné společnosti,

včetně takzvané sexuální revoluce, nezbavíme se neurózy vyvolané těmito omezeními. Příklon k

nové, rozumné a humanistické morálce satanismu může - a také tomu tak bude - dát podnět ke

vzniku nové společnosti, v níž se naše děti budou zdravě vyvíjet, aniž by byly zatíženy zničujícími

morálními břemeny současné nemocné společnosti.