Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekPIERCING PUPKU
 
 Historie
Tento typ piercingu nebyl nikdy zaznamenán u primitivních národů a je tedy typickým produktem moderní doby. A to i přesto, že pupek byl znám dávno předtím jako erotogenní zóna, zejména díky anatomickým rozdílům u mužů a žen. Ženský pupek je více zakulacen ve spodní části, je delší, než u mužů a vzdálenost mezi pupkem a genitáliemi je též větší, současně je výrazně hlubší. Tyto vlastnosti byly mnohdy přeháněny výtvarnými umělci zobrazujícími ženy za účelem zvýraznění jejich ženskosti.
V roce l953 vyvolal vynález nového typu plavek-"Bikin" velké pobouření, neboť došlo k odhalování pupku, co bylo považováno za sexuální provokaci, protože jeho vzhled byl přirovnáván k ženským genitáliím. Objev bikin zrevolucionalizoval život žen, který se stal svobodnějším právě díky větší svobodě v oblékání. Tento proces byl dovršen v 8O. letech, kdy Madonna nastartovala třeštění a touhu po předvádění. Tato možnost předvádět svoji sexualitu na veřejnosti posílila sebedůvěru žen.
Je snadné vypíchnout moment, kdy se body piercing objevil v hlavním proudu. Průkopnicí se stala modelka Christy Turlinton, která se objevila na londýnské módní přehlídce s kroužkem umístěným uprostřed pupku, ihned následující den předvedla světu Naomi Campbell, že to, co si může dovolit Christy, může i ona - zlatý kroužek s drobnou perlou v pupku. Záhy se piercing pupku objevil i u mnoha dalších populárních osobností, jako je Madonna, Cher, Janet Jackson aj. A v dnešní době se stal tento druh piercingu zcela běžným v široké populaci.

ObrazekAnatomie
Tvar pupku se vzhledem liší prakticky u každého jedince. Zdaleka ne u kteréhokoliv pupku může být proveden úspěšný piercing. V době nitroděložního období vývoje plodu (fetálního období) je plod zásobován krví bohatou na kyslík prostřednictvím placenty cestou pupečníkové žíly (vena umbilicalis), která prochází pupečníkem na spodní plochu jater. Po porodu, kdy je pupečník podvázán , mění se podvázaná pupeční žíla v neprůchodný vaz (ligamentum teres hepatis), probíhající od pupku (který se stává vlastně po porodu většinou vtaženou jizvou) na spodní plochu jater. Tyto anatomické poměry jsou velice důležité z hlediska piercingu, kdy může dojít zejména u vystouplého typu pupku, který je tvořen zbytkem pupeční sňůry, v případě infekce, k možnosti jejího postupu do vnitřní části břicha a na vnitřní orgány. Zejména by se tedy jednalo o vážný zánět jater. K této situaci může dojít z hlediska časového záhy, ale možný je i vznik po letech. Podotýkám, že k těmto problémům může docházet tehdy, pokud je poškozena jizevnatá část pupku, tedy, jak již bylo řečeno, zbytek původní pupeční šňůry,kdy vystouplý pupek neobsahuje většinou dostatek kůže, podkoží a tukové tkáně, kterými za normálních okolností prochází piercing. Z těchto důvodů považuji za vhodné v následujícím textu podrobněji se zabývat jednotlivými typy pupků z hlediska jejich vzhledu a z toho vyplývajících vlastností.
1.Vnitřní typ pupku (vtažený,konkávní,vkleslý,vpadlý,Obrazekvyhloubený, apod.) -jedná se o nejčastější typ, vyskytující se u největšího procenta lidí a vzniká vtažením zbytku přerušené pupeční šňůry po porodu a výsledkem je okrouhlý jakoby miskovitý tvar s vystouplým okrajem na horní straně (někdy se označuje i jako ret), který je většinou výrazněji vyjádřen než na dolní části.(obr. 1). Pupek, který nemá vyjádřen tento okraj je problematický, protože neposkytuje dostatečnou podporu tkáně pro piercing a může dojít k odvrhnutí či vycestování. Vstup i výstup piercingu by měl být uložen ve stejné vzdálenosti od okraje, aby procházel co nejkolměji ke tkáni. Je nutno si uvědomit, že pupek mění tvar z různých důvodů v různých polohách těla. Proto před provedením piercingu je nutno toto zvažovat. Jiný tvar má pupek vestoje, jiný vsedě a vleže. Tvar pupku závisí na typu a napětí kůže, na věku-zde se tvar nemění výrazněji u mladých osob, zatímco např. u žen , jež již rodily, je pupek ochablejší a ve stoji dochází k výraznému posunu horního okraje směrem dolů.
2.Zevní typ pupku (vystouplý,konvexní,vyklenutý,vnější apod.)- jedná se o méně častý typ, pro piercing v podstatě naprosto nevhodný.Vzniká tím způsobem, že po porodu a přerušení pupečnObrazekí šňůry nedochází j jejímu vtažení a v oblasti pupku je poté patrné polokulovité vyklenutí různého rozsahu, objevující se někdy pouze při určité poloze-např. vleže, jindy je vyklenutí nepravidelného tvaru, např. jen z jedné strany jinak normálně vytvořeného vtaženého pupku.Celkově však variabilita pupků je mnohem pestřejší, jsou pupky mělké a hluboké, někdy až ploché zcela, okrouhlé, oválné,úzké až štěrbinovité, šikmé, v různých kombinacích obou výše uvedených typů, což je nutno brát na zřetel při aplikaci piercingu a volbě vhodného šperku.

Obrazek

Typy šperků:
Rozlišujeme základní 2 typy používaných šperků u piercingů pupku:

I. Banánky - Navel bananabells --jedná se vlastně o šperk tvořený 2 kuličkami, spojenými závitem s tyčinkou obloukovitého tvaru. Co se týče rozměrů, menší kulička (horní), jež jest umístěna nad pupkem, bývá od 4mm po 6mm v průměru,nejčastěji pak 5mm, síla tyčinky bývá standartně l,6mm, méně často l,2mm (zde hrozí prořezávání), její délka-nejčastěji se používá 10 a 8 mm, vyrábí se také 6mm a l2m,spodní kulička bývá standartně 8mm, méně často lOmm či 6mm(microbanabells). Větší kulička je umístěna uvnitř vyhloubení pupku a spojovací tyčinka prochází tkání.

Kuličky mohou být pouze hladké, či opatřené různými typy "kaménků", hladkými počínaje, přes fasetované s řezanými ploškami  a kaménky mohou být umístěny buď pouze na dolní či na obou kuličkách a jsou vyráběny v četných barevných variantách  a též povrchové zpracování broušených plošek se liší. Místo klasické bižuterie (Swarovski krystal) mohou být použity četné další materiály: sklo,

perleť, polodrahokamy a drahokamy většinou v kombinaci se zlatem,dále se používají kuličky celé vyhotovené z plastu, většinou z polymetylmetakrylátu, různých přírodních materiálů - jantaru, mamutoviny aj.
Některé materiály, jimiž jsou kuličky osazovány, mají schopnost ve tmě svítit či reagovat na UV záření. Kuličky mohou být různě zdobené, jindy mohou být členitější, různých tvarů - kostky apod..
Taktéž materiály jsou pestré - Nickel negative Medical Steel - ocel s obsahem niklu v množství odpovídajícím příslušnému zákonodárství zemí EU, dále velmi vhodný a oblíbený je i Titan, který je vhodnější do čerstvých piercingů, je mnohem lehčí, takže se vyloučí negat. tah náušnice. Dále některé firmy vyrábí šperky pouze ze dvou kusů, kdy šroubovací je pouze horní kulička a přechod mezi dolní

kuličkou a tyčinkou je zcela hladký a usnadňující tak hojení, neboť nedochází k hromadění nečistot v tomto místě. Elektrolyticky je titan upravován do různých zabarvení . Dalším postupem je získáváno černé zbarvení-ona známá Black line fy Wildcat . Bezpečným materiálem je Zirkon s vrstvou zlatě zabarvenou. Speciální kapitolou jsou šperky zlaté,používají se většinou ze l4 karátového zlata, protože l8 karátové je příliš měkké, zpracované však u seriózních firem metodou bez použití niklu.

Nyní se dostáváme k otázce, kdy použít zahnutou barbellu. Na základě zkušeností piercerů provádějících velké množství piercingů ,je obecně v literatuře uváděn fakt, že použití zahnuté barbelly je nejoptimálnější postup s ohledem na celkový komfort a hojení. Každý na základě vlastních zkušeností dochází většinou postupně ke stejnému závěru. Mnohé problémy, jež komplikují hojení, jsou vyvolány např. použitím příliš malého šperku-to se týká použití kroužku, kdy tkáň je silně napínána a zatěžována v obl. vchodu a východu z piercingového kanálku, zatímco u jiných typů piercingů (bradavka aj.) je výhodou co největší rozsah tkáně zavzaté do piercingu.
U pupku je to poněkud odlišnější - při použití kroužku platí pravidlo čím méně, tím více a piercingem by měla procházet maximálně l/3 obvodu kroužku. Pokud piercing obsahuje příliš tkáně, poté si kroužek hledá takové místo, kde je eliminováno zvýšené napětí a tlak ve východech a výsledkem je cestování šperku tkání, v horším

případě až vyloučení. Náhrada kroužku barbellou většinou potlačilo tyto problémy, a to většinou záhy-během několika dní. Není výjimkou, že piercingy za použití kroužků se vlivem těchto okolností mohou hojit od 6 až do l8 měsíců! Mnozí lidé si spojují piercing pupku se zavedením kroužku, ovšem pokud jsou informováni o skutečnosti, že při použití barbelly je čas hojení výrazně zkrácen a bez komplikací, většinou volí tuto variantu a záhy mnohdy kvitují tento krok positivně i z hlediska estetického, čas hojení mnohdy může být i pouze 3-4 měsíce.
Po zhojení piercingu lze samozřejmě používat i šperky, zhotovené z kovů, které nelze použít do čerstvého piercingu-zejména stříbrné, které mnohdy jsou opatřené různými aplikacemi, řetízky, drobnými vícečetnými kaménky, apod., ovšem aplikace těchto typů šperků do nového piercingu je z hlediska zdravotního stavu nezodpovědná-alergie, argyrie apod.(popisováno v jiných kapitolách). Po zhojení piercingu je mnohdy elegantní použít tzv. navel.shields či navel orbitals, prostě stříbrné terče, jež se podloží pod piercingovou barbellu a mnohdy umocní estetický dojem, jindy překryjí méně hezký pupek.Obrazek                                           

ObrazekProdloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.¨
Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:
-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu
Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.
ObrazekFolikulární cysty: Folikulární cysty vypadají jako červené bouličky, přiléhající k východům z piercingu a většinou produkují hnis.tekutinu a někdy i krev. Tyto cysty se mohou objevit jak u čerstvých, tak u i zcela zhojených piercingů. Jsou obvykle vyvolány ucpáním pórů zavzatých do piercingu, anebo vestavěním odumřelých buněk a špíny uvnitř piercingu. Horké obklady a namáčení piercingu v horké slané vodě může vyvolat drénování cysty.

Obrazek Infekce:  Nejčastější příčinou vyvolávající infekci je tahání a hraní si s piercingem nečistýma rukama a dále pak kontakt s nečistými předměty, jako např. oblečení, povlečení, vlasy apod. Příznaky infekce mohou zahrnovat výtok žluté či zelené zkalené tekutiny, bolestivost, zarudnutí, zánět projevující se horkostí, (oblast je evidentně teplá na dotyk), otok. Infikované piercingy často krvácí. Pokud se infekce rozvíjí, je vhodné ponechat šperk v piercingu z důvodu zajištění drenáže (odtoku infikovaného sekretu či hnisu).  V případě, že šperk je vyjmut, může dojít k tomu, že východy se uzavřou a infekce může vyústit ve vznik abscesu (ohraničené ložisko hnisu), jež se projevuje ztmavnutím a ztvrdnutím okolní tkáně, otokem a bolestivostí. Někdy se dokonce může absces vytvořit i tehdy, když šperk je ponechán v piercingu, a to v případě, když je piercing extrémně oteklý a svírá tkáň v okolí šperku. V této situaci výměna šperku za šperk tenčí může obnovit drenáž. Ovšem všeobecně je nutno léčit absces chirurgickou cestou (uvolnění a vypuštění hnisu po předchozím řezu skalpelem) a za pomoci antibiotik. Laická pomoc může být taktéž vyzkoušena - aplikace horkých obkladů a koupele v solném roztoku. V případě komplikací je lépe vyhledat zavčas pomoci lékaře, a to z důvodu, že neléčená infekce může záhy přejít do stadia celulitidy-s příznaky výskytu rudých pruhů na kůži, otokem lymfatických uzlin, zimnicí a horečkou. Tkáň v okolí piercingu je extrémně zarudlá, zapálená, oteklá, bolestivá a vzhled kůže připomíná "pomerančovou kůru". Závažnější komplikací je vznik systémové infekce, kdy se dostávají bakterie a jejich toxiny postupně do krevního oběhu, což je provázeno zimnicí, teplotou, bolestmi kloubů, celkovým schvácením. Léčba je opět celková antibiotiky
Jizvy:  Keloidní jizvy-v tomto případě se jedná o tuhé, vyvýšené objemné útvary tvořené kolagenní jizevnatou tkání, která se šíří až za hranice rány. Keloidy se často rozrůstají či šíří dále s pokračujícím drážděním. Sklon k tvorbě keloidů je mnohdy dedičný a větší náchylnost jeví lidé tmavší barvy kůže. Větší tendenci k tvorbě keloidů Obrazektvoří piercingy chrupavek (uši, nos aj.). Hypertrofické jizvy - tento typ jizev připomíná na pohled čerstvou tkáň, většinou nepřesahují rozsah poškození. Poškozené piercingy někdy se projeví růstem měkké, růžové tkáně ve východech. Mnohdy dochází k samovolnému vstřebání této tkáně v případě, pokud se piercing vyhojí či pokud ustoupí důvody dráždění. Důvody, z nichž může dojít k tvorbě enormního jizvení byly popsány výše. Co se týče léčby-v případě keloidů nezbývá, než vyjmout šperk, v ostatních případech je vhodné konzultovat lékaře a na základě předpisu vyzkoušet efekt mastí s obsahem kortikosteroidů.   Piercing pupku a těhotenství  Piercing si lze většinou ponechat až do cca 6. měsíce gravidity, ovšem poté dosahuje zvětšení objemu břicha a tím i rozsah kůže, jíž prochází piercing takového stupně, že je nutno šperk vyjmout a pokud má být zachován, je možno provléci piercingovým kanálkem nylonovou šňůru, jež po dobu těhotenství zamezí uzávěru piercingu. Po porodu lze šperk pomocí zavaděče bez větších problémů vrátit na původní místo.   Péče o čerstvě provedený a hojící se piercing pupku  Ač v minulých kapitolách byly částečně informace o ošetřování piercingu uváděny, považuji za vhodné uvést podrobnější a komplexní postup právě u piercingu pupku, který je vzhledem k dlouhému hojení potřebné dodržovat. Dvojnásob právě zde platí, že úspěšné zhojení značně závisí na péči jeho nositele.      

  ObrazekPřecitlivělost na kov (Metal sensitivity):  Kovy používané pro piercing jsou voleny na základě jejich vlastností, které jsou pro organismus zdravotně nezávadné. (jsou tzv. biokompatibilní či biologicky inertní). Samozřejmě některé více a jiné méně, a z toho vyplývá fakt, že jedny mohou být více hypoalergenní, než jiné. Mnohé a nejčastější případy této přecitlivělosti jsou vyvolány přecitlivělostí na nikl. Obsah niklu v různých typech oceli se liší, jiný typ, než s čistotou minim. 3l6L je nevhodný (viz. kapitola materiály). Mnozí lidé jsou citliví na prvky obsažené ve slitině zlata (zejména tedy opět nikl, dále stříbro, zinek či měď) a právě z tohoto důvodu nemohou nosit zlato. Např. bílé zlato často vyvolává mnohem více odlišných reakcí, než "žluté zlato", neboť se používá výrazně většího obsahu niklu za účelem dosažení "bílé" barvy. Mnozí výrobci piercingových šperků používají slitiny zlata bez obsahu niklu (nickel free). Bílé zlato, zhotovené za použití Palladia ze skupiny Platiny, namísto niklu, má výrazně nižní tendenci vyvolat přecitlivělost. Přecitlivělí lidé nosí tedy niob (přecitlivělost je vzácná, ale je popsána) či titan. Projevy přecitlivělosti na kov se projevují jako tzv. kontaktní dermatitida - od pocitu píchání a svědění přes zarudnutí, otok a červenavě zabarvené droboučké pupínky či puchýřky naplněné tekutinou (tak, jako u alergického ekzému) anebo jako skvrny v oblasti kontaktu se šperkem-zápěstí-hodinky, krk- řetízky apod. Většina lidí je přecitlivělých pouze na určitý kov a nemusí reagovat na jiné. V některých případech dochází ke vzniku přecitlivělosti až po delší expozici-nošení šperku a tím i piercingu. Výrazná přecitlivělost se projeví mnohdy rychlým odvrhnutím šperku- s projevy uvolnění piercingu a rozšíření piercingového kanálu, prudšího zarudnutí, mokvání, svědění, píchání. Mírnější formy se projevují prodlouženým hojením. Většinou záhy po záměně za šperk z jiného materiálu dochází k ústupu obtíží. Jelikož prodloužené hojení může být podmíněno i rejekcí a migrací, je nutno posoudit zkušeným piercerem, o jakou příčinu se jedná. Někdy lze užít k vyhojení piercingu aObrazekplikaci nylonu či teflonu a po vyhojení nezřídka lze aplikovat kovový šperk.   Výměna šperku:  Pokud chcete zaměnit po zhojení šperk za jiný, je vhodné postupovat jemně, aby nedošlo k poranění. Závit je vhodné namočit do vosku, nechat zaschnout a poté použít před zavedením olejíček, provléci náušnici a seškrábnout vosk, který tak vlastně chrání při zavádění před poškozením ostrými závity.   Rekapitulace:  Piercing pupku nahlíženo množstvím aplikací patří snad k nejfrekventovanějším. Provedení vyžaduje pečlivost vzhledem k tomu, že pupek je velice variabilního tvaru, rozměru apod. To je však vyváženo výrazným estetickým efektem. Hojení je dlouhé, z velké části ovlivnitelné péčí klienta o piercing. Rizika při standardním zákroku a ošetřování minimální.   


II. Kroužky -- z různých materiálů, různých tvarů, jak popsáno dříve. Rozměrově většinou o síle drátu 1,6mm až po 2,4mm, o průměru cca 10-14mm. Ne více než 1/3 kroužku smí procházet piercingem. Někdy je vhodnější použít kapkovitého tvaru kroužků, nebo jindy D-rings, resp. Bar rings, které vyloučí negativní tlak a svírání východů piercingu, zvláště při použití menšího šperku. Pokud vsedě se břicho skládá do záhybů v oblasti pupku, je použití kroužku málo vhodné, dochází k tlaku na něj a je sunut směrem na jednu či druhou stranu, často dochází vlivem opakovaného tlaku k jizvení a cestování. Kroužky mohou být umístěny na horní části pupku, na spodní i ze stran,mohou být vícečetné.

ObrazekVlastní provedení piercingu:
Nutností před vlastním zavedením šperku je podrobné prozkoumání tvaru, anatomie a vlastností pupku v různých polohách těla. Často vleže dochází k vyrovnání a oploštění i dobře vyvinutého valu na horním pólu pupku. Je nutno nejdříve řádně vydesinfikovat oblast budoucího piercingu dle běžně platných zásad. Pokud není vyvinut zřetelný okraj či val, nebo je velice plochý, nepoužijeme kroužek v žádném případě. Nejdříve tedy provádíme označení vnitřního bodu piercingu uvnitř pupku v poloze vleže. Označení je vhodné provádět za použití štětiček namočených v genciánové violeti, jindy lze využít tzv. Skin Marker-značkovač, který se používá i v medicínské praxi. Postupy mohou být odlišné dle zvyklostí.
Já osobně si vyznačím i zevní bod nejprve vleže a následně modifikuji jeho polohu s ohledem na velikost šperku vestoje, kdy mnohdy dochází k výrazným posunům pupku - většinou horní okraj a val poklesá směrem dolů a někdy dochází i k "sešikmení" tvaru a šperk by poté mohl být umístěn křivě. Tedy vestoje je provedeno definitivní zaznačení bodů a vlastní piercing je proveden za sterilních kautel vleže-za pomoci speciálních kleštiček a jehly či kanyly. Poté po "schválení" a prohlédnutí piercingu klientem v zrcadle je vhodné překrýt piercing vhodnou náplastí. Po zhojení lze s odstupem zaměnit zahnutou barbellu za kroužek, pokud má klient takové přání a odpovídají tomu anatomické poměry. Někdo doporučuje zavést barbellu delší než vlastní šíře piercingu cca o l,5mm, a to z důvodu komplikací vlivem otoku, ovšem mám zkušenost, že tento typ piercingu při správné péči prakticky neotéká a pokud je barbella zbytečně dlouhá, nepůsobí to esteticky příznivým dojmem.

ObrazekHojení a komplikace:
Hojení- za normálních okolností se tvoří vrstva z epiteliálních buněk uvnitř piercingového kanálu-tedy mezi vchodem a východem z rány a hlavním smyslem této skutečnosti je vlastně snaha organismu ochránit tělo před cizím tělesem (piercingový šperk). Epitelové buňky tvoří postupně vrstvu ve tvaru trubice či válce v průběhu vnitřní strany piercingu. Tento proces obyčejně probíhá cca po dobu 6-8 týdnů. Po vytvoření této epitelové vrstvy se tato kolem šperku může smrštit. Může být poté snadno poškozena či natržena., proto není vhodné násilně otáčet šperkem bez předchozího koupání v teplé vodě, resp.za pomoci obkladů, čímž dochází k roztažení kůže a tím i k uvolnění piercingového kanálu a umožnění rotace.
Všechny piercingy produkují tkáňový mok během fáze hojení, což jest lepkavá čirá či lehce jantarová tekutina zasychající v okolí východů a na povrchu šperku ve formě jakýchsi stroupků-zvaných krusty (připomínají "ospalce" v očních koutcích po ránu). Tato tekutina by neměla být zaměněna s hnisem, který je žlutý či zelený. Když jest epitelová vrstva vytvořena, musí následně zpevnit, zesílit a rozšířit se. Tento proces mnohdy trvá 6 měsíců až rok. Až se stane piercing více soudržným, dochází k zakulacení východů směrem dovnitř a celkově se piercing stává pružnějším a uvolněnějším v okolí šperku. Až v této fázi definitivního vyhojení je možné bez následků zaměnit stávající šperk za jiný. Ač po zhojení již piercing nezarůstá a tedy se neuzavírá, vlivem pružnosti tkáně dochází rychle ke smrštění a zavedení šperku bez použití vhodných zavaděčů je mnohdy nemožné.

ObrazekKomplikace:
V této části bych se chtěl zabývat podrobněji všemi možnými komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku, který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že minulých kapitolách byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.
Obrazek
Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým. Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci, přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu. V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci vzduchu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hojení

(Marťa, 12. 11. 2013 15:04)

Kdyby se ti to náhodou špatně hojilo zkus kouknout třeba sem http://blog.pogo.cz/jak-se-starat-piercing-pupiku/ třeba pomůže nějaký tip

ORSYś idea:

(ORSY, 27. 6. 2008 7:18)

Musím souhlasit s "Čičinka". Také nejvíce fandím piercingům v pupíku. :-) Snad to dopadne dobře, co se týče ohledně hojení, až si piercing pupíku nechám provést. :-)

JÉÉÉÉÉ

(čikinka, 9. 2. 2008 18:30)

v pupíku jsou vždy nejkrásnější pearcinky,-

Moc hezke

(Mimi, 23. 10. 2007 16:53)