Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chata 2

První den to tam bylo jako v ráji. Jim jel do města nakoupit nějaké zásoby. Geeni visela na telefonu a snažila se dovolat Clair, ale neměla tam žádný signál. Dokonce i na televizi šlo pustit jenom video. Byli tedy asi dost hluboko mezi lesy a daleko od lidí. Mimo ně v okolí nebydlel nikdo kromě manželů se starším synem, kteří byli ubytovaní v chatě vedle nich. Chapec byl asi v Mariiném věku a byl docela pohledný a přátelský. Když zaregistroval, že se vedle nich ubytovali mladí lidé, okamžitě je šel přivítat.

Jmenoval se Tom Leery a bylo mu sedmnáct, měl černé vlasy, které mu padaly na ramena a pronikavé, modré oči. Geeni na něj zírala jakoby nic hezčího v životě neviděla. Alex a Eric se po chvíli povídání odebrali do ložnice, aby ji patřičně zasvětili, Jim vzal auto a někam zmizel, Geeni zůstala venku u ohniště s krásným sousedem a Marie se Zackem si šli prohlédnout důkladněji chatu. Rozhodli se, že večer uspořádají na zadním dvorku, kde byl sušák na prádlo, maličká kůlnička a ohniště, něco jako zahradní grilování ve svém vlastním stylu. Na Geenino naléhání pozvali i Toma. Pozvání rád přijal. Jim se vrátil s autem, ze kterého před tím zapomněli vyndat zásoby a Marie se ujala připravování občerstvení. Vařila ráda. Měla u toho klid a měla radost, že je k něčemu užitečná. Najednou nahoře uslyšela Alexin pronikavý řev. Něco narazilo do stěny a pak se po domě rozléhal dupot, jak někdo kvapně sbíhal po schodech. Do kuchyně vletěl Jim a kroutil hlavou.

,,Ta moje ségra je ztracený případ beznadějně pitomé opice," pravil a posadil se ke stolu. Marie se musela zasmát.

,,To neříkej. Mě prakticky na oplátku zachránila život. Kdybych ji nestrhla z té silnice, tak by ona byla sice mrtvá, ale já bych byla ještě míň," řekla s úsmevem Marie a podívala se na Jima. Bylo na něm něco zvláštního. ,,Proč se tak hádáte?" zajímala se.

,,To nevím. Ségra je pitomá. Myslí si, že jsem divný, ale ona mi prostě nerozumí. A protože je blbá, tak se se mnou radši bude hádat a nadávat mi. Teď jsem si spletl ložnici a nechtěně jsem vlezl do akce jí a tomu jejímu šamstrovi. Řekla mi, že jsem úchyl a hodila po mě botu," teď už se smál i Jim. Marii byl najednou strašně sympatický. Opravdu je na něm něco zvláštního, ale velice milého. Vypadal jako takový ochránce. Marie by ho nejraději objala… Kdyby do kuchyně najednou nevešel Zack, tak by to snad i udělala. Políbil ji a vzal kolem pasu. Pohled na něj Marii vytrhl z jejích nečistých ale nechtěných plánů. Jim se na ni podivně podíval, zvedl se a odešel.

Večer Geeni konečně vyplula ze své ložnice, kde trávila skoro celé odpoledne a Marie musela uznat, že ne zbytečně. Vypadala opravdu krásně. Jimovi se podařilo dát dohromady starý CD přehrávač, který tam kdysi kdosi zapomněl a někde splašil i hudbu. Rozdělali oheň a Marie donesla občerstvení. Všichni se skvěle bavili, a později se jim to tam začalo vyprazdňovat. Geeni a Tom seděli u ohně a pak někam zmizeli. Alex a Eric se opět vytratili do ložnice, nejspíš proto, aby dokončili to, z čeho byli vyrušeni. Zack si musel odskočit a Marie najednou zůstala úplne sama. Kde byl ale Jim? Řekla si, že by ho mohla jít najít. Seděl před domem a díval se do plechové vany. Z kanálku pro odtok vody vytékala nějaká tekutina.

,,Asi je tam nějaký přetlak," konstatoval Jim a podíval se na Marii, když viděl její nejistý výraz, pokračoval:,,To nic nebude, neboj se, ráno se na to podívám. Teď si jdu lehnout. Dobrou."

,,Dobrou," řekla Marie a vrátila se k ohništi. Byl tam jenom Zack. Šli spolu do chaty a Marie zjistila, že je strašně unavená a šla si lehnout. Zack z toho nebyl moc nadšený, ale šel si lehnout taky. Ráno Marii probudilo bušení na dveře a Alexin hlas.

,,Marie? Nemohla by jsi mi pujčit řasenku? Tu moji si pujčovala Geeni, ale tu nemůžu nikde najít. Asi je ještě u toho kluka od vedle."

,, Jo, moment," řekla otráveně Marie a otevřela dveře. Dala Alex řasenku a zase zavřela. Bože, to si ho ta Geeni nemohla pozvat k sobě? Oblékla se a sešla dolů, aby něco snědla. Geeni nepřišla ani ke snídani a pak ani na oběd. Všichni z toho byli docela nervózní, ale mysleli si, že Geeni dospává.

,,Neměla by chodit ke klukovi, kterého ani nezná," nahodila starostlivě Marie, když se Zackem seděla na lavečce u ohniště.

,,Neboj se, ona dojde," snažil se ji uklidnit Zack jemným polibkem.

,,Nepůjdeme tam zaklepat? Prosím," dodala ještě, když viděla, jak se Zack zatvářil. Zvedli se ale a šli. Přišli ke dveřím Tomovy chaty a zaklepali. Nic. Zaklepali teda ještě jednou. Zase nic. Zack chytl kliku a zkusil otevřít, ale bylo zamčeno. Zneklidněně se podíval na Marii, která se už začínala klepat. Zkusil se do dveří opřít ještě jednou. Zatlačil, ale dveře se ani nepohly. Potom si všiml malého lístečku zasunutého za práh: ,,Šli jsme se projít"

,,Šli se jenom projít," řekl Zack a objal Marii kolem ramen.

,,Ale kde jsou Tomovi rodiče, Zacku?" zeptala se ho.

,,Asi někam jeli nebo se taky šli někam podívat. Vrátí se neboj," neúspěšně se Marii snažil uklidnit, ale ta měla špatný pocit. Tom jí moc sympatický nebyl, ale nemohla mu to mít za zlé. Nic špatného jim neprovedl. Zpět šli kolem vany před domem a Marie si vzpomněla na tu tekutinu, která vytékala z odtoku a podívala se jestli tam ještě je. Nebyla tam ale vana byla asi do jedné čtvrtiny načervenalá. Zackovi o tom neřekla, už tak si musel myslet, že je histerka. Nejlepší bude, když najde Jima. Zack šel oznámit ostatním, že se Geeni s Tomem šli projít a Marie se vydala hledat Alexina bratra. Našla ho u auta, jak se díval pod kapotu.

,,Jime, díval ses na ten odpad u té vany?" zeptala se ho a položila mu ruku na rameno.

,,Promiň, ale neměl jsem čas. Pokusím se k tomu dostat do večera," otočil se k Marii s omluvným pohledem. Marie zase dostala chuť ho obejmout. Co se to s ní děje?

,,No to nevadí. Ta voda tam už není, ale bylo to něco červeného. Co je s autem?" konečně si uvědomila, že sním asi něco bude.

,,Má propíchané všechny pneumatiky a chybí motor,"Jim nevěřícně kroutil hlavou.,,Toto by nedokázal jeden člověk. Muselo by jich být víc. Ale pochybuju, že by na tomto pracovali Tomovi rodiče. A nikdo jiný tu v širém okolí není." Toto už bylo na Marii moc. Jestli před tím měla strach, tak to nebylo nic proti tomu, jak se bála teď. Nikdy nebyla moc velká hrdinka. Skočila Jimovi kolem krku a křečovitě se ho držela. Jim ji hladil po vlasech, aby se uklidnila. Marie zvedla hlavu a řekla:,,Jime, já mám strach. Musíme odjet. Najít Geeni a odjet co nejrychleji."

,,Jo to bych hrozně rád, ale nenaučili mě, jak odjet bez motoru," Jim se na ni zoufale podíval.

Když se jeho a Mariin pohled setkaly, zapomněla Marie na Zacka i na všechno ostatní. Když už ho objala, co kdyby ho i políbila? Ano, musí ho políbit… Ne nesmí! Chodí se Zackem a miluje ho! Ne nepolíbí ho… Ale proč se k němu pořád přibližuje…?

,,Lásko? Jsi tady?" ten hlas se ozýval od chaty. Nebo to snad bylo od lesa? Marie sebou trhla a právě včas Jima pustila. Zack právě vyšel ze dveří do chaty. Jim se potichu vrátil ke zkoumání škod na autě.

,,Vrátila se už Geeni?" zeptala se místo odpovědi.

,,Ne nevrátila, ani Toma jsme neviděli a ani jeho rodiče se neobjevili, což je divné protože se začíná stmívat. A co je s tím autem, Jime?" shrnul situaci Zack a otočil se na Jima.

,,Propíchané pneumatiky a ukradený celý motor…" řekl Jim s nepochopitelným klidem.

,,Kurva! Kdo to mohl být? Vždyť jsme tu jenom my a ti vedle! Sakra!" Zack se vztekl. Ale spíš to byl strach. Kdo by se mu divil?

Stmívalo se opravdu rychle. Geeni, Toma ani jeho rodiče nikdo neviděl. Marie opatrně oznámila jejich situaci Alex a Ericovi. Alex propadla histerickému záchvatu a Eric tomu nevěřil.

,,Jak někdo mohl vzít motor? Co by to bylo za kreténa? Vždyť tu nikdo není!" opakoval Eric asi třikrát po sobě a musel se posadit. Podíval se po ostatních a pokračoval: ,,Jdu se tam ještě jednou podívat. Už je tma. Jenom idiot by zůstal v lese za tmy." Vyšel a Alex se vrhla za ním, že musí jít s ním. Zack a Marie zůstali v kuchyni. Marie Zackovi seděla na klíně, protože sama sedět nedokázala. Byla hrozně rozrušená a bála se. Toto se jí v knihovně nestávalo. Jim už zase někam zmizel. Najednou se z venku ozval ukrutný křik. Takhle dokázala řvát jenom Alex. Zack a Marie vyběhli ven a v předsíni se srazili s Jimem, který sbíhal po schodech. Utíkali před chatu za tím řevem. Ten ale mezitím ustal. Venku už bylo ticho. Padla už úplná tma. Nesvítil ani měsíc. Marie si ale všimla malého, pohybujícího se světýlka ve vrchním okně vedlejší chaty. Upozornila na to kluky a společně vyběhli po schodech nahoru. Okno Alexiny a Ericovy ložnice bylo přímo naproti tomu se světýlkem. Nerosvěcovali světla a přiběhli k oknu. Světlo se zvětšilo. Byla to svíčka. V jejím světle poznali Toma. Přecházel po pokoji a pak se přesunul ke skříni. Otevřel ji a Marie málem omdlela. Ve sříni visela na provazu Alex a vedle ní Eric. Oba byli mrtví. Tom byl celý bledý a nevypadal vůbec tak zdravě jako včera. Sklonil se a vytáhl něco ze dna skříně. Marii se hrůzou zježily vlasy. Nikdy neviděla nic horšího. Byla to Geeni. Nebo spíš to, co z ní zbylo. Poznala vlastně jenom její vlasy. Její tělo bylo svraštělé a usušené. Trčely z ní kosti a vypadalo to, jakoby neměla žádné maso ani vnitřnosti. Tom položil svíčku a opatrně přiložil ústa tam, kde měla Geeni dřív oči. Dělal pomalé pohyby hlavou a pracně z jejího těla vysával poslední zbytky krve. Marie zakřičela, ale Zack ji chytil a přiložil jí k puse ruku, aby ji umlčel. Znovu se podívala do vedlejší chaty. Tom pustil Geenino tělo na zem a otočil se k oknu. Jeho oči postrádaly bělma a na jeho obličeji chyběl i nos. Rty nebyly skoro vidět a z úst mu trčely dva špicáky a dlouhý černý jazyk. Díval se přímo na ně. Jeho obličej se skřivil do zlého úsmevu. Vzal svíčku a ztratil se jim z očí.

,,Myslíte si, že to slyšel?" špitla Marie, protože jí Zack uvolnil pusu.

,,Jak by to mohl proboha slyšet?" zeptal se Zack.

,,Jak víš, co je zač a jaké má schopnosti?" řekla Marie a pak pokračovala:,,Určitě jde sem a my skončíme vedle Alex a Erica."

,,Je to upír," řekl najednou Jim a Zack s Marií se na něho podívali. Jim pokračoval: ,,Četl jsem o nich. Musel vymyslet způsob jak přežít na denním světle. On asi není ten druh upíra, co spí v rakvi, létá po nocích a loví oběti jednou za čas. On to dělá jinak. Pohybuje se za dne a má vyvinuté smysly. Je silný. To on musel odtáhnout náš motor. Chce nás všechny. Na upíry by měl zabrat kolík vražený do srdce, ale nejsem si jistý jestli to pomůže." Bylo ticho. Nikdo se neopovažoval nic říct. Ze spodu už byly slyšet kroky. Marie se hrůzou nemohla ani pohnout. Zack ji musel podpírat, aby vůbec stála. Nemohli nikam utéct. Jim odlomil nohy ze židle a každému jednu dal. Podařilo se mu vytvořit ostrý zlom. Teď mohli jenom čekat. Kroky už byly nahoře. Na chodbě se rozsvítilo a dupot ustal. Tom, nebo kdo či co to vlastně bylo, se zastavil. Stál za dveřmi a čekal. Nebyl si jistý, kam utekli, přesto se ale rozhodl otevřít první dveře, na které narazil. Ozvalo se zaťukání a dřevo se rozletělo na třísky. Ve dveřích stál ten strašlivý zjev a měl zlost. Marie měla každou chvíli omdlít. Opřela se o Zacka. On ji ale odstrčil a vrhl se k Tomovi. Kus ostrého dřeva síral pevně v ruce a byl odhodlán ho zabít.

Byl pouhý metr od něho, když Tom mávl rukou a vrazil ji Zackovi do hrudi. Žebra mu jenom zapraštěly a vystříkla krev. Zack na chvilku vypadal překvapěně, potom ho Tom natočil tak, aby mu Marie viděla do obličeje. Zack zamrkal a Tom s ním praštil o zem a v ruce svíral jeho srdce. Hodil ho po Marii, spadlo těsně vedle ní a ona se sesunula po stěně na zem. Bylo jí jedno, jestli umře. Teď už ji od smrti dělilo asi jenom půl metru. Byla připravena odejít, nebránila se. Podívala se do Tomových očí. Viděla v nich touhu vraždit. Jeho hlava byla od jejího krku jenom deset centimetrů. Když v tom Tom najednou odletěl stranou. Úplne zapomněla na Jima. Podívala se na něj a chtěla mu poděkovat, ale když otočila hlavu zděsila se. Dívala se přímo do očí bez bělma, do obličeje bez nosu a na ústa, ze kterých trčely dva zažloutlé špicáky. Panebože, to nemohla být pravda! Tom se přece zvedal z podlahy o pět metrů dál! Ne to už bylo moc… Jak ji kdy mohlo napadnout, že by mohla Jima políbit? Jak se ho kdy mohla dotknout? Nevěděla to přece ani Alex! Nebo že by to věděla…?

,,Říkal jsem ti, ať ji necháš!" zařval Jim na Toma. ,,Říkal jsem přece, že ta je moje!"

,,Tak promiň!" obořil se na něho Tom a pak pokračoval:,,A kde vázne ta tvoje ségra?"

V tom se roztříštilo okno a dovnitř skočila Alex. Byla jednou z nich.

,,Alex…" zašeptala Marie a sesunla se o pár čísel níž.

,,To ale čumíš, co?" zachechtala se Alex a začala vášnivě líbat Toma. Stála při tom na Zackově mrtvém těle. Když se od něj odtrhla a rozdrtila svou nohou prsty na Zackově bezvládné ruce, pokračovala:,,Fakt díky, že jsi mě zachránila… Bylo by se to provalilo. Jenom těžko bych vysvětlila, jak to, že já jsem zůstala celá a to auto bylo na šrot. Myslela sis, že to, jak jsem ti pomáhala, bylo z mé dobré vůle? Chudinka Geeni, ta byla tak pitomá, že na to nikdy nepřišla a Clair? Ta už na to ani nepřijde. Bude si myslet, že tady vybuchl plyn. Vaše ohořelé těla budou už těžko identifikovatelné a chata bude na prach. Ano, bude to krásná podívaná, škoda, že ty už to neuvidíš…" Alex se usmála a blížila se k Marii.

Najednou ji úplne přešel strach. Cítila jak se jí zmocňuje vztek. Měla Alex za kamarádku a teď toto… Tak to teda ne! Pokud má umřít, tak ne schoulená na podlaze. Rychle si stoupla a za zády pevněji sevřela svou zbraň. Alex se zatvářila překvapeně. Rázem ale svůj výraz nahradila odporným úsmevem. Horký vztek teď ovládl Mariinu mysl. Napřáhla se a bodla. Jednou, podruhé, na její rukáv dopadaly velké kapky Alexiny krve. Potřetí. Alexino tělo jí dopadlo k nohám. Vytrhla z jejího srdce nohu od židle a právě v čas zvedla hlavu. Tom už byl nebezpečně blízko ní. Napřáhla se, že bodne i jeho, ale rukou jí najednou nešlo pohnout a kus dřeva a s ním i její jediná možná záchrana jí vyletěl z ruky a přistál na zemi v opačném rohu místnosti. Tomova ruka ji chytla pod krkem a zvedla ji ze země. Nemohla nic dělat. Dívala se stále do Tomova ohyzdného upířího obličeje a věděla, že teď už musí umřít. Najednou Tomovi povylezly jeho teď již celé černé oči z důlků, pustil Marii na zem a padl na kolena. Marii se uvolnil výhled a viděla jak Jim těžko oddechuje a v ruce třímá kus postele, kterým podle všeho Toma praštil po hlavě. Upíři mají kromě srdce asi i jiné citlivé místo.

,,Proč…?" Marie nedokázala dokončit otázku.

,,Protože tě miluju," řekl Jim a jeho podoba se změnila na tu, kterou znala, ,,uteč, dělej, není mrtvý."

Marie se dlouho nerozmýšlela a vyběhla ze dveří. Když sbíhala po schodech, uslyšela Jimův křik. Potřeboval pomoct. Málem už se otočila a vrátila, ale pak za sebou uslyšela dusot nohou. Neohlížela se a utíkala dál. Podlahy v chatě klouzaly a všude se linul pach benzínu. Vyběhla před chatu a pak se podívala přes rameno za sebe. Za ní utíkal Jim a za Jimem Tom. Utíkala pořád dál. Proběhla kolem plechové vany a viděla, že z jejího kanálku opět vyteká tekutina. Byla to krev a měla skoro určitě něco společného s tím, jak upíři vraždili. Nezastavovala se. Potom se zase ozval křik. Tentokrát ale Tomův. Marie se zastavila a otočila. Jim už byl zase v upíří podobě a za zvuku rozbíjeného skla prohodil Toma oknem do chaty. Chvilku počkal a pak vytáhl zapalovač, škrtl a hodil ho do chaty. Na upíry tedy asi platil i oheň. Nebo ne…?

,,Pozor!" chtěla zakřičet Marie, ale hlas jí selhal. Nedokázala za sebe nic vypravit. Chata se vznítila a hořela jak domeček z karet. Jim se k ní otočil zády. Vypadal už zase normálně a rozběhl se k Marii. Z hořícího okna ale vyskočil Tom, chytil Jima pod krkem a vtáhl ho dovnitř. Marie se rozběhla zpět k chatě. Musela Jimovi nějak pomoct. Byla od chaty už jenom kousek, když spadla střecha a vzala s sebou kus stropu v přízemí.. Slyšela poslední Jimův výkřik a pak už následovalo jenom ticho. Stála tam asi tři minuty a dívala se jak v chatě hoří těla lidí, o kterých si myslela, že je zná. Jak tam hoří tělo jediného kluka, kterého kdy milovala a tělo upíra, který miloval ji.

Otočila se a rozběhla se po silnici, která vedla do města. Pak uslyšela ránu a zapraskání. Naposledy se otočila, aby viděla, jak chytila i sousední chata. Geeni a Eric. Teď už neměla žádný důkaz o upírech. Znova se rozběhla a běžela až do města. Ráno ve městě oznámila na policii, že v noci zahlédla někde v lese kouř. Vydaly se tam dva vozy. Sedm policistů tam jelo a ani jeden se nevrátil. To už ale Marie nezjistila. Se vzhledem špinavého a unaveného bezdomovce seděla v autobusu a jela domů. Druhý den si koupila noviny, aby se dočetla, jak rozsáhlý požár byl a jestli se našla nějaká těla. Dočetla se o sedmi zmizelých policistech a o tom, že jedna z chat shořela a v ní uhořeli čtyři mladiství. Po policistech nikde ani stopy a podle majitele chat, pana Leeryho tam ti puberťáci bydleli, aniž by o tom věděl. Ke zprávě byla přiložena černobílá fotografie toho místa a poblíž ohořelých zbytků stál pohledný chlapec s dlouhými, černými vlasy. Tom…

! Chata !

Když se jednou ráno Marie probudila a podívala se do zrcadla v koupelně, viděla v něm normální, ne moc pohlednou, hnědovlasou, patnáctiletou dívku, která ať už chtěla nebo nechtěla, musela jít do školy. Tu mučírnu nesnášela. Nenáviděla tam každý rožek a každou odporně žlutohnědou dlaždici na podlaze chodby, ale ze všeho nejvíc nenáviděla Alex. Alex byla její spolužačka. Krásná a oblíbená dívka, po které koukal snad každý kluk ze třídy. Marie by vůči ní necítila tolik zášti, kdyby se nelíbila taky Zackovi. Marie Zacka milovala už od třetí třídy, ale nikdy se neodvážila ho v této věci oslovit. Věděla, že on by ji asi nechtěl. Marie nebyla takovou tou typickou puberťačkou-nezajímala ji kosmetika ani značkové oblečení, měla jenom jednu zálibu a to byly knihy. V knihovně trávila většinu svého volného času. Pokud se zrovna nemořila s domácími úkoly, kterých jim profesorka Haalová naložila spolehlivě fůru na každý den, seděla v pohodlném křesle městské knihovny a za silným svazkem od Charlese Dickense se schovávala před krutým světem reality.

V pondělí se jako každý den vypravila ze školy přímo do knihovny. Ale když přecházela silnici, zahlédla na druhé straně Alex loučící se s jejím momentálním přítelem. Marie se na ně docela dlouho koukala a aniž by si to uvědomovala, záviděla jí to. Záviděla jí to objetí krásného chlapce, kterého sotva znala z hodin angličtiny. Když se ti dva pustili a Alex se podívala vítězným pohledem na druhou stranu silnice, Marie sebou trhla a pokračovala v cestě. Jak ona tu zmalovanou nádheru nenáviděla! Vždyť Alex je sice asi desetkrát hezčí než všechny holky, které znala, ale jinak se v její načesané hlavě neskrýval žádný extrémní intelekt. A bohužel ani žádný postřeh…

Stalo se to ve dvou vteřinách. V té první Marie viděla, jak se Alex rychle rozhlédla a vykročila do silnice a v té druhé se na Alex už řítila dodávka. Marii proběhlo hlavou, jaké by to bez té namyšlené záškodnice asi bylo, ale v zápětí se za to zastyděla a skočila přímo do vozovky a srazila Alex k zemi na chodník. Při dopadu ale narazila hlavou ne kámen a ztratila vědomí. Probral ji pár rukou, které ji ne příliš jemně pleskly přes tvář. Byla to Alex.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se.

,,Snad jo" odpověděla jí Marie a začala se sbírat ze země. K jejímu překvapení k ní její nenáviděná sokyně natáhla ruku a pomohla jí zvednout se.

,, Marie, zachránilas mi život. Je pravda, že jsem tě moc nemusela, ale myslela jsem si, že nesnášíš ty mě. Je teda všechno v pořádku?" Alex k ní už zase natahovala ruku… Ne náhodou na usmířenou, že ne?

,, To jsme teď jako kamarádky?" zeptala se Marie a začalo jí docházet, že Alex přece nemůže za to, že se Zackovi líbí. Okamžitě v sobě ale myšlenky na usmíření potlačila. Ruku jí ale podala.

,, Ano, moc ti děkuju, že jsi mě na té silnici nenechala," řekla Marii s úsmevem. Myslela to vážně? Opravdu chce kamarádit s takovou outsiderovskou holkou?

,,Tak jo. V pořádku…" vyklepávala ze sebe Marie s těží.

,,Kde bydlíš Marie? Nevypadáš moc v pořádku, měla by sis jít lehnout." Alex se zatvářila starostlivě. Měla naprostou pravdu, Marie se cítila jakoby právě prošla trávicím traktem šavlozubého tygra.

,,Jo, pujdu domů, bydlím tady kousek," řekla stále zmatená Marie.

,,Takže dobrý? Kamarádky?" Alex se zatvářila jako anděl. Asi je tak hloupá, že nechápe Mariinu nenávist. Marie jí ale nedokázala říct, že to, že ji zachránila byla pouze její vrozená šlechetnost a beze slov kývla a odebrala se domů.

,,Uvidíme se zítra ve škole!" zavolala za ní ještě Alex.

V Marii se opět začala probouzet nenávist k této osobě. No a co, že chce být její kamarádka? Nikdy jí nedokáže odpustit ty schválnosti, které jí její parta uhihňaných zvětšených napodobenin panenek barbie dělaly. I když je to už dávno.

Druhý den ráno se Marie probudila se stejným pocitem odporu ke škole jako každé ráno. Musela ale vstát a jít. Když došla do třídy, všichni se na ni dívali. Dělali to vždycky, když se Alex a jejím kamarádkám podařilo nějak ji ztrapnit. Tentokrát se k ní ale Alex vrhla a objala ji. Tím Marii natolik zaskočila, ža asi další tři minuty nebyla schopná promluvit. Záchranou života tak oblíbené osobnosti způsobila senzaci. Každý se jí na ten včerejší incident ptal a Zack se na ni dokonce usmál. Celá nesvá se posadila na své místo a vytáhla si učebnice. Až do zvonění dělala, že neexistuje. Po hodině se u její lavice objevila s úsmevem Alex.

,,Já, Geeni a Clair chceme odpoledne jet do města nakupovat. Nechtěla bys jet s náma?"

Marie se zamyslela. Stane se z ní taky barbie, když jednou pojede nakupovat? Snad ne, to by nechtěla.

,,No dobře, pojedu. Kde vás mám čekat? A jak pojedeme?" Marie začínala litovat.

,,My se pro tebe stavíme. Bydlíš přece v tom domě na konci kopce, že? A hodí nás tam můj brácha. Mamka ho poslala pro něco, co u nás samoobsluze neobjevil, takže jsem ho dokázala ukecat, aby nás tam s holkama hodil. Měli bychom u vás být tak kolem třetí hodiny." Alex střelila po Marii dokonale svatým úsmevem a odebrala se za svými kumpánkami. Moc dobře věděla, co takové holky nakupují a vůbec se jí do toho nechtělo. Make-upu a oblečení prostě nerozuměla, ale Alex se nejspíš rozhodla, že Mariinu vizáž kopletně změní. Když Marie dorazila domů, byly asi dvě hodiny. Vytáhla z pokladničky svých posledních sto dolarů a nacpala je do peněženky. Posadila se k zrcadlu, pujčila si matčin make-up a pokusila se nanést jej na obličej. Po značném zápasení ho radši, utřela a zamířila na gauč. Po čtvrt hodině uslyšela zvonek u vchodových dveří. Naškrábala rodičům vzkaz, obula se a vyšla otevřela. Alex ji už vítala nadšeným úsmevem. Co se v té holce zvrtlo? Že by ji zahlodalo svědomí a rozhodla se, že Marii vynahradí všechny ty problémy, co jí posledních devět let působila? Alex Marii otevřela dveře dozadu a sama se posadila vedle svého bratra na přední sedadlo. Jeli asi dvacet minut. Během té doby se Alexiny kamarádky na Marii mile usmívaly a evidentně sdílely nadšení své královny. Geeni a Clair byly asi o deset procent hloupější než Alex.

Po hlučné jízdě ve staré fordce Alexina bratra Jima zastavili u velkého a nepochybně monstrózně drahého obchodního domu.

,,Tak zatím, blbečku, stav se pro nás tak za dvě hodiny." Alex zabouchla dveře a Jim odjel dál do města.

,,No tak jdeme dámy!" zavelela Geeni, ale při pohledu na Alexin výraz zmkla a vypadala, jakoby překročila nějaká nepsaná pravidla. Když vešli do domu, Marii uchvátil dav štebetajících panieček a jejich ubohých manželů, kteří jim stejně jako ve filmech nosili všechny jejich zbytečné nákupy.

,,Máme pro tebe překvapení, Marie," zahalekala Alex na celé kolo a chytla ji za ruku. Táhla Marii k malému kadeřnictví v rohu vedle zlatnicví pod výtahem. V kadeřnictví nebylo kupodivu narváno, tak vůdkyně s Marií švihla na židli a šeptem předávala instrukce holiči. Marie se snažila protestovat, ale věrné následovnice své královny a příslušnice ,,barbie party" ji v mžiku umlčely. Bylo jasné, že není úniku, tak zavřela oči a čekala, co s ní ten navoněný kadeřník ve stylové růžové košili provede. Po půl hodině cvakání nůžek Marie otevřela oči a nevěřila tomu, co viděla. Vypadala úžasne. Těch deset dolarů za setřih už tak úžasných nebylo. Začínala mít Alex docela ráda…

Jako ve snu se přesunuly do oddělení s textilem. Z nějakého neznámého důvodu se děvčatům nelíbila Mariina garderóba sestávající z vytahaného trička, odrbaných džínů a mikiny, u které nešla poznat originální barva. Navybíraly jí jako náhradu nové džíny, trička na ramínka, minisukni, nové boty, světle modré šaty a další a další předražené kousky podle nich ,,…sexy hadříků, které ti Marie stoprocentně seknou…" Dalším stanovištěm Mariiných útrap byla drogerie, kde jí byly doporučeny kosmetické přípravky, z nichž většinu ani neuměla použít a zkušená Alex ji to samozřejmě musela okamžitě naučit. Už uběhly dvě hodiny a už s děvčaty stály na parkovišti před domem a čekaly na Jima. Jim dorazil o pět minut pozdě, což Alex tak naštvalo, že podle toho, co říkala nedokáže vedle toho idiota, co neumí poznat kolik je hodin, sedět ani na chvilu a že hned, jak dorazí domů, řekne matce, že musela pět minut mrznout na parkovišti, kde ji klidně mohl někdo přepadnout… Tak si na přední sedačku sedla Marie. Jim ji chvilku pozoroval a vypadal, že vůbec nechápe, kde se tam vzala, ale sestřin proslov ho nejspíš natolik znechutil, že radši neřekl ani slovo a šlápl na to. Jízda byla o nervy. Jim celou dobu mlčel a Alex nadávala. Marie věděla, že nejlepší bude mlčet. Tak mlčela. Jim se po ní ale celou dobu podivně díval. Konečně už dorazili domů a vysadili Marii před jejím domem. Rozloučila se s holkama a Jimovi připadlo jenom nesmělé ,,Ahoj".

Bylo šest hodin. To znamenalo, že její rodiče jsou už doma. Marie si teď až příliž uvědomovala, že má nový úces, nové oblečení a že je namalovaná. Bude se to rodičům líbit? V předsíni ji přivítala její mladší sestra. Uviděla ji, otočila se a oděhla do obýváku.

,,Mamí, mamí! Marie je namalovaná! A má jiné oblečení! Jde jí vidět podprsenka!" Ano, svou sestru bude muset zabít ve spánku. Proč musí vždycky všechno vykecat?

,,Je to pravda, Marie?" slyšela, jak se ptá její otec.

,,Ano byla jsem nakupovat s kamarádkami, tati. Psala jsem vám vzkaz," říkala po cestě do obýváku. Začala se najednou třást. Její otec neměl rád make-up.

,,Tak se teda ukaž…" otec se na ni zkoumavě podíval, ,,proboha, utři si to z těch očí."

Věděla to, věděla, že se to nebude otci líbit. Něco se v ní ale převrátilo.

,,Ne," odpověděla, ,,Líbí se mi to, tak si to nechám a zítra si to na obličej dám znova." Překvapena sama sebou práskla dveřmi a zavřela se ve svém pokoji. Čekala, co se stane. Ale nikdo nepřišel. Sedla k počítači a prohlížela si fotky ze školy. Vždy, když na nějaké zahlédla Zacka, trhla sebou a podívala se honem na další. Co asi Zack řekne na její nový vzhled? ,,Doufám, že se mu to bude líbit víc než taťkovi…" zamulala si pro sebe, když si lehala do postele. Netrvalo dlouho a usnula. Ráno se vzbudila celá nervózní. Schválně vstala o půl hodiny dřív, aby se stihla upravit. Sama žasla, jak je možné, že se během jediného dne tak změnila. Dokončila svou úpravu a vyrazila do školy. Přišla do třídy a snažila se nějak schovat. Nepodařilo se jí to a v okamžiku kolem sebe měla tucet holek, které jí obdivovaly nové oblečení a to jak celkově vypadá. Byla to vděčnost, co teď k Alex cítila? Konečně zazvonilo. Začala hodina geografie a profesor Newel si taky neodpustil pochvalné poznámky na Mariin vzhled. Vyvedená z míry se Marie otočila dozadu a viděla Zacka, jak se na ni dívá s pootevřenou pusou. Byla to vděčnost, co teď cítila k Alex.

Kvapem se blížily letní prázdniny, od dalšího dne pak zbýval jenom týden a za ten si Marie získala značnou oblíbenost, jak ve třídě, tak u Zacka. Den před prázdninami se jí konečně zeptal, jestli by s ním nechtěla večer zajít do kina, protože on má čirou náhodou dva lístky. Byl to snad sen. Marie se vznášela v oblacích. Večer šla do kina se svou dlouholetou láskou… Šaty opravdu dělají člověka.

Po příchodu domů se už nemohla dočkat, až uslyší zvonek. Zack se měl pro Marii stavit kolem šesté hodiny. O půl šesté už seděla připravená v kuchyni a čekala. Konečně se ozval zvonek. Marie vystřelila a ocelá rozzářená otevřela dveře. Zack tam stál ve své obvyklé, nijak okázalé kráse a Marie jenom žasla, jak někdo může být obdařen takovou přirozenou elegancí. Se svými dlouhými, nedbale rozhozenými vlasy, v džínech s rozkrokem u kolen a v šedé mikině vypadal opravdu kouzelně. Marii se rozbušilo srdce, ale usmála se a vyrazili. Po cestě si povídali a dobře se bavili. Film Marie ani nevnímala, protože asi po pěti minutách od úvodních titulek jí Zack položil svou ruku na její, kterou měla položenou na opěrce sedačky. Přemýšlela, co bude dál. Dostane snad svůj první polibek? Za další dvě minuty se Zackova ruka přesunula nahoru a potom kolem Mariiných ramen. Jemně se k ní naklonil a podíval se jí do očí. Nic neřekl a políbil ji. Marie si teď připadala jako nejšťastnější člověk na světě. Alex ji během pár dní změnila k nepoznání. Bože ona je kouzenice! A to jenom proto, že se Marie rozhodla zachránit jí život. Vzpomínky na to, co se dělo potom měla zmatené. Dokonce si ani nevzpomínala, jak se vůbec dostala domů, věděla jenom, že ji Zack doprovodil.

Ráno se probudila s nádherným pocitem. Jsou prázdniny, má konečně kluka, kterého doopravdy miluje a už není ta ošklivka, kterou znali. Sešla domů na snídani. Ani rodiče už neměli nic proti jejímu vzhledu. Byla teď opravdu štastná. Chvilku seděla s toastem v ruce a přemýšlela nad včerejším večerem, když najednou zazvonil telefon. Praštila s toastem a vystřelila, aby to zvedla jako první. Doufala, že to bude Zack, ale k jejímu mírnému zklamání to byla Alex.

,,Co bys řekla menšímu výletu?" štekla na ni místo pozdravu.

,,A kam by se jelo?" zeptala se Marie.

,,Na chatu, kterou brácha objevil, ale problém je v tom, že ten blb by musel jet s náma,"

,,A kdo všechno jede?" toto byla opravdu důležitá otázka.

,,No tak já, ty, Geeni, Clair ne, ta je nemocná, brácha, Eric (jako můj kluk) a myslela jsem, že si budeš chtít vzít Zacka," objasnila Alex.

,,Tak to si teda piš, že si to nenechám ujít!" Marie teď byla dokonale spokojená.

,,Fajn, tak si sbal a my se večer stavíme. Pojedeme dodávkou bráchova kámoše a asi tak na dva týdny," řekla Alex a obě zavěsily. Marie stála před nesnadným úkolem-zeptat se rodičů. Nebylo to snadné, ale nakonec je po dlouhém ujišťování, že nebere drogy a ani nezačne a že nebude pít a nepřijede těhotná, konečně svolili a Marie si šla sbalit. Trvalo jí to snad tři hodiny, ale byla si jistá, že má všechno, co potřebuje. Za pár hodinek už seděla v dodávce a se svými kamarády jela strávit parádní prázdniny. Seděla vedla Zacka, který ji držel za ruku. Její život se pomalu stával pohádkou. Jeli hodinu a půl a dorazili k velkému lesu, při jehož okraji byly postaveny chaty. Bylo jich jenom pět, ale před každou byla zabetonovaná plechová vana a každá měla dvě patra. Nadšeně vystoupila z auta a zamířila za Alex, která se hrnula ke vstupním dveřím. Jim vytáhl klíče a odemkl. Chata byla velice prostorná. Dole byla herna, kuchyň a veliký obývák s televizí a krbem. Nahoře potom byly koupelny a pokoje. Alex byla v ložnici s Ericem, ale jinak měl každý pokoj samostatně.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

HIHI

(čikinka, 9. 2. 2008 18:38)

že se vám to chtělo psát:)