Krvavá Máří

Stalo se to asi před měsícem, když jsme spaly u naší kamarádky Zdenky. Večer její rodiče odešli na ples a nám zůstal celý barák. Tak jsme si řekly, že budem vyvolávat duchy, konkrétně krvavou Máří. Zdenky rodiče mají doma starý nábytek a mezi ním staré zrcadlo. Zdena se otočila k zrcadlu a tam viděla postavu, které tekla z nosu krev. Po třech minutách za čala téct krev z nosu i nám! Já jsem s kamarádkou Kájou utekla domů, protože bydlím kousek a Kája u mě přespala. Vůbec jsme nemohly v noci usnout. Nakonec se nám to podařilo. Druhý den nám zavolal tatínek Zdenky, že Zdenička vykrvácela a její maminka se psychycky zhroutila! My dodnes nevíme co a hlavně proč se to stalo. V noci nás budí noční můry a nechápeme proč umřela zrovna ona!

Kroky na půdě

Jedno klidné ráno jsem byla sama doma. Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny. Najednou jsem uslyšela podivné kroky na půdě, ale jelikož máme dvojdomek, tak jsem si myslela, že je to babi a nelámala sem si tim hlavu. Kroky se často opakovaly a tak jsem šla se podívat nahoru, ale nikdo tam nebyl. Když jsem byla opět dole, tak jsem zaslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolu. Šla jsem se podívat, ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem takový strach, že jsem za sebou zabouchla dveře, zůstala o ně opřená a čekala jsem, než ty kroky úplně nezmizely. Od té doby mám divný pocit, když jsem sama doma!

Pradědeček

Všichni příbuzní z mamčiny strany věří na duchy. Takže když umřel můj praděda a stalo se něco zvláštního, každý vždycky volal: "Přestaň, dědo, děsíš mě!" Jednou jsem byla sama doma a slyšela jsem nějaké divné zvuky z místnosti nade mnou. Ignorovala jsem to, protože jsem si myslela, že je to vítr. Ale za chviličku jsem slyšela něčí kroky! Zavolala jsem: "Je tam někdo?" Nikdo mi ale neodpověděl. Tak jsem zakřičela: "Přestaň, dědo, děsíš mě!" A kroky najednou utichly! Když později přišla mamka, prohledala celé patro, ale nikoho nenašla. Vyprávěla jsem jí, co se stalo, a ona je přesvědčená, že to byl praděda! Já už pomalu taky:-).

Stará paní

Když mě nevzali na hereckou konzervatoř, byla jsem zničená, a tak jsem si šla léčit depku do parku. Po chvíli si ke mně sedla nějaká stará paní a začaly jsme si povídat. Vyprávěla mi, že chtěla být baletkou, ale po první nevydařené zkušenosti to vzdala a dodnes toho lituje. Později jsem ji šla doprovodit domů a druhý den jsem se k ní vrátila, abych jí řekla, že jsem se rozhodla nevzdávat se svého snu. Ale otevřela mi mladá žena, která mi řekla, že za posledních 10 let v tom domě žádná stará paní nežila!

Babička

Nikdy jsem nevěřila,že má někdo šestý smysl.Nevěřila jsem na duchy a tajemné postavy s noži.Největším nesmyslem pro mě bylo vyvolánání duchů.Až do té doby,co jsem ducha(nebo co to bylo)viděla.Šla jsem se psem na procházku.Když jsme byli na kraji lesa a nikde ani živáčka,uviděla jsem mezi stromy zvláštní postavu.Přibližovala se ke mně a já poznala mojí 10let mrtvou babičku.Vypadala přesně tak,jak si ji pamatuju.Najednou promluvila:,,Markétko,jdi honem domů,mamince je hodně špatně.Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala:,,Moc ti to sluší,ale ted už jdi honem domů!Honem běž!V tu chvíli zmizela.Nevědela jsem,co mám dělat.Chvíli jsem tam stála a pak jsem se rozběhla k domovu.Tam ležela na zemi moje dlouho nemocná mamka.Okamžitě jsem zavolala sanitku.Lékaří mi pak řekli,že kdybych je zavolala o chvíli později,tak by to s mamkou špatně dopadlo.Nyní mi v uších stále zní babiččina slova.Ted už na duchy věřím...

Žvýkačka

Byla jedna dívčina a ta si hrála na půdě. Její babička tam ležela mrtvá v rakvi.Dívka se chtěla na babičku ještě jednou podívat, a tak si vzala baterku a přistoupila k ní. Jenomže jí do rakve spadla žvýkačka.V tu chvíli přestala dívce svítit baterka.Dívčina šátrala a šátrála rukama v rakvi.Nakonec vyšátrala něco , co připomínalo žvýkačku.Dala si to do pusy a začala žvýkat.Ale chuť jako žvýkačka to rozhodně nemělo.Až když se dívka dostala na světlo,zjistila co má v puse.Babičino oko!

Hřbitov

Jedna dívka měla pozdě večer projít přes hřbitov. Byla tma a ona se bála.Vtom se objevila nějaká stará dáma a zeptla se jí, jestli by nemohli jít spolu.Paní vypadala mile a dívka se kní s radostí přidala. ,,Bojíš se chodit přes hřbitov když je tma?" zeptala se ta paní. ,,Ano" odpověděla dívka. ,,Taky jsem mívala strach, když jsem byla ještě na živu,"řekla na to ta stará paní.

Rakev

Jednu těhotnou ženu přejelo auto a zabilo ji.Muž který pracoval u pohřební služby měl pocit jako by se z rakve ozývaly podivné zvuky.Majitel pohřební služby mu však řekl, ať o tom pomlčí, obával se totiž o pověst jeho firmy.Po pohřbu už to muž nemohl déle vydržet.Šel na policii a oznámil co slyšel.Když byl hrob a rakev znovu otevřeny, objevily u nohou ženy novorozené dítě.

Párty

Hrozně ráda pořádám různé párty. Nedávno jsem pozvala pár kamarádek. Dělaly jsme všelijaký blbůstky a o půlnoci jsme si řekly, že zkusíme vyvolávat duchy. Já na takové věci věřím, ale mám z nich i trochu strach. Vyvolávaly jsme ducha jednoho kluka. Jmenoval se Petr a bydlel v naší ulici. Rozešel se s holkou, kterou měl hrozně moc rád a ve vzteku jí hodil v noci cihlu do okna. Zabil ji. Petra našli druhý den oběšeného v jeho pokoji. Je to jen báchorka, kterou nám vyprávěla babička, ale my jsme jí věřili. Byly jsme usazené kolem svíčky a já jsem pronesla zaříkadlo, Pak jsem otevřela oči a řekla jsem: ,, Petře, jestli jsi přítomen v této místnosti, dej nám znamení". Najednou vletěla dovnitř cihla a trefila moji kámošku Evču! A další! Začaly se na nás řítit cihly a my postupně padaly k zemi a pak...pak jsme se naráz vzbudily. Nejdříve jsme se na sebe nechápavě podívaly. Beze slova. Pak jsem se podívala vedle sebe. Na zemi ležela cihla a střepy u okna. Od té doby jsme už duchy nikdy nevyvolávaly!

Holčička

Příbeh vypráví o jedné malé holčičce, která měla svého nejlepšího přítele. Svého pejska. Žila se svými rodiči na konci města. Její rodiče byli často zváni na večírky a aby se sama doma nebála hlídal ji její pes, vždy spal u její postele. Jednou když její rodiče vyráželi zase na jeden z večírků byla zrovna bouřka. Malá dívenka se ale nebála protože měla u sebe svého přítele. Když se v noci probudila slyšela z koupelny kapáni, protože se toho lekla podala ruku svýmu psovi a ten ji olízl a byla klidnější, protože věděla že je stále s ní.
Asi po hodině ji opět vzbudila slabě tekoucí voda, ale nevěnovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen teče kohoutek. Už ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olízl.
Odbila půlnoc když se probudila po třertí. Tentokrát už voda tekla přímo proudem. To jí už nedalo a sebrala veškerou svou odvahu a šla se do koupelny podívat. Dveře otvírala pomalu, jak byla vyděšená, ale to co před sebou uviděla ji pronásledovalo ve snech celé dětství. Kapání, které ji budilo nezpůsobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejího nejlepšího přítele, který visel z podříznutým hrdlem za ocas. Ztráta nejlepšího přítele a šok, který utrpěla způsobilo dočasnou ztrátu řeči, vždyť jí bylo pouhých sedm let.

Bílá postava

Byla jsem u mé kamarádky Táni a den předtím se jí něco stalo. Byl večer,asi něco kolem 22.00 a Táňa šla spát.Zhasla a ve tmě nejdříve rozeznala jen bílý flek, ale když se podívala pořádně,uviděla bílou postavu. Kroužila kolem škříně a shodila plyšáka ze skřínky na zem.Táňa raději zavřela oči a usnula.Ráno našla na zemi plyšáka a ten den se jí stávaly samé neštěstí...Mojí druhé kámošce se jednu noc také zdálo že vidí bílou postavu...ale pouza hlavu,která byla ve škvíře mezi dveřmi.Mně se stal podobný zážitek,ale né večer,ale ráno. Ráno jsem vstala z postele a byla jsem sama na patře. Převlékala jsem se a v tu chvíli jsem slyšela v druhém pokoji kroky. Podívala jsem se ke dveřím a jelikož máme průhledné sklo ve dveřích,viděla jsem bílou postavu. Nejdříve jsem si myslela že je to slunce,ale bylo zataženo. Navíc ta postava chodila. Otevřela jsem dveře že ji přistihnu,ale jakmile jsem otevřela,utekla do koupelny. Šla jsem za ní. Viděla jsem ji. Vešla jsem za ní do koupelny,ale ona se schovala za roh. Vykoukla jsem tedy za roh a......vypařila se. Na moment ještě byl vidět bílý oblak a za chvíli už byla dočista pryč. Možná to bude mít souvislost že jsme jednou v tom pokoji s kamarádkama vyvolávaly ducha a neodvolaly ho,možná tu ještě stále bloudí a možná.......ho mám teď za zády!

Vyvolávání duchů

Dne 21.2. jsem šla ke své kamarádce Kláře. Dohodly jsme se že budeme vyvolávat ducha Boženy Němcové!!! Všechno se vyvíjelo jak mělo a přišla otázka-ublížíš nám??? Ona že ano!!! Zeptaly jsme se jestli se nám ukáže a najednou se v televizi ukázal neznámý obličej! Byla to snad ona? Asi ano. Potom se nám ještě zjevila na láhvi od koly a my vůbec nevěděly co dělat! Najednou se náš čarovný kámen začal hýbat a napsal-7let od úmrtí Báry. Že by Divá Bára? Už byl čas Božku odvolat a tak jsme jí tedy odvolaly. Byly jsme pak vyvenčit psa a pak spát. Kláře zazvonil v 11:59budík ale neměla ho natažený! A mě začal zase v 4:14 podivně chrčet. Obě jsme měli strach, co se stane dál. Ráno když jsme šly do školy se nám sám od sebe přivolal výtah. Od té doby čekáme co přijde dál!!! A radíme vám DUCHY NEVYVOLÁVEJTE!!!

Krvavá deka

Nikdy jsem nevěřila na duchy. A to až do noci, během ní se přihodilo něco opravdu strašidelného. Před několika lety vběhl můj pes pod auto a zemřel. Moc se mi po něm stýskalo a často a dlouho jsem na něj vzpomínala. Jednou večer, už když jsem si šla lehnout, jsem měla pocit, jako by se v mém pokoji něco dělo. Možná proto jsem usnula až po několika hodinách. Pak mě ale probudily zvláštrní zvuky, které byli úplně stejné, jako když moje Punťa ťapkala po podlaze, potom skočila na postel a schoulila se mi k nohám. Zvedla jsem hlavu a najednou jsem
uviděla svýho milovanýho psa spícího na mé dece. Byl samá krev! Vyskočila jsem s křikem z postele a letěla za mámou do ložnice. Když jsme se společně vrátily, Punťa už tam nebyla. Myslela jsem, že to byla jenom noční můra, ale deka byla celá od krve.

Smrt

Před dvěma lety mi zemřel nejlepší kamarád Michal. Už ve čtrnácti se začal zabývat černou magií. Říkala jsem si, že ho ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se opravdu změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nechápal proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach. Přiznám se, že já také, ale stejně jsem mu chtěla pomoci. Jeho rodiče s ním byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za ním šla. Myslela jsem si, že mě nebude chtít ani viděl, ale byl strašně rád. To co mi řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale nějakým kouzlem vymýtil a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív. Ale jednou večer za mnou přišel Michal celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Nechtěl mi říct proč, ale já mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem níčemu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Michal oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Michalovy rodiče mi potom donesli dopis, který Michal napsal krátce předtím, než se zabil. Napsal mi, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Věděl už předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Michal mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Nemohl se toho ducha zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se to stalo, slyším jak mi šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře.

11.září

Napiš si do wordu Q 33 NY (číslo jednoho letadla z 11. září), pak to zvětši na velikost 48 a převeď do písma windings.... děs

Manželé

Jednou mě kluci pozvali, abych šla s nimi stanovat. Když jsme si kolem půlnoci začali vykládat strašidelné příběhy, tak jsem klukům vykládala o velké staré vile, co stojí na nádraží. Kdysi tam bydlel muž se ženou a synem. Jeden večer se do té vily vloupal zloděj, který zastřelil manžele, co tam byli a jejich syna oběsil v komoře! Kluci se docela báli, ale napadlo je, se tam jít podívat. Přelezli jsme zeď a blížili se ke dveřím, které byly odemknuté. Vešli jsme dovnitř a přišli do obývacího pokoje, kde byli zavraždění ti manželé. Potom jsme uslyšeli rachot v další místnosti. Šli jsme tedy po zvuku a došli do kuchyně, kde stál pán s dírou v čele! HRŮZA! A ten pán nás prosil, abychom mu zachránili syna. Strašně jsme se lekli a vypálili z domu ven. Potom nás ale začala tlačit výčitky a do toho domu jsme se vrátili. Šli jsme do kuchyně, kde stál ten pán. Pořád prosil o pomoc. Když jsme došli k té komoře, tak naproti ve dveřích stála žena s dírou v hrudníku a jen se tak mírně usmívala. Se strachem jsme otevřeli dveře do komory a s hrůzou viděli malou kostru, jak visí na laně! V tu chvíli hned všechni tři stáli za námi a začali z ničeho nic strašně křičet bolestí! Hrozně jsme se lekli a utekli z toho domu pryč! Nikdo z nás si to dodnes neumí vysvětlit! Jen jedno víme jistě, byla to ta nejstrašnější hrůza, kterou jsme zažili!

Duch utrpení

Jednou jsem přišla ke své nejlepší kamarádce Káje na návštěvu. Uprosily jsme mamky, aby jsem tam mohla přespat. Poslouchaly jsme hudbu a připravovaly se na vyvolávání duchů. Asi 10 minut před půlnocí jsme daly uprostřed pokoje lampičku, která měnila svou barvu. Sedly jsme si do tureckého sedu a začaly vyvolávat. O půlnoci jsme vyvolaly ducha utrpení. Napadla mě bláznivá otázka a položila jsem ji duchovi: "Duchu utrpení, převtělil jsi se do těla Izzinky, kočky Káji?" Otočila jsem kartu s odpovědí. Stálo tam ano. Na dveřích jsme uviděly stín kočky. Izza seděla na okně a usilovně mňoukala. Najednou se na mě vrhla a do krve mě poškrábala. Naštěstí ji Kája včas odtrhla, hodila do obýváku a rychle zavřela dveře. Kočka však stále škrábala a tak jsme raději ducha odvolaly. Ze zad mi tekla krev a tak mi na ně Kája dala obklad. Byly jsme vystrašené a nedovedly jsme si divné chování Izzinky vysvětlit. Ráno se už chovala normálně.

3 prsty

Kamarádka vyprávěla, že odjela s rodiči ke známým na návštěvu a její ségra zůstala doma. Pozvala si domů kamarády. Když byli unavení tak šli spát. Když usínali, tak najednou slyší, jak někdo rychle heýbe s dveřmi. Všichni vylezli ven a viděli hýbající se dveře, ale nikdo s nimi nehýbal. A najednou vidí tři bílé prsty jak sjíždí po skleněných dveřích.... Byl to pro ně šok. Další den našli rodiče svoje dítě a jeho kamarády natlačené na pohovce. Jejich obličeje byly uplně bílé. Vyprávěli to rodičům. A ty čáry od těch bílých prstů tam jsou dodnes...

Marie Terezie

Jeden den, když u mě doma spala kámoška, chtěly jsme dělat neco zábavného, aby to bylo na dlouho. Napadlo nás, že budeme vyvolávat duchy, jakou osobu to nás napadlo po chvilce ...Marii Terezii. Když jsme ji vyvolaly, tak se začala klepat lampa, ale jen lampa, kdyby to bylo zemětřesení tak i třeba stůl, ale byla to jen lampa. Bály jsme se a radši jsme ducha nechali být, ráno když jsme se probudily, tak jsme byli zděšené, měly jsme každá po těle pupínky a vypadaly strašně, uvědomily jsme si že jsme včera neodvolaly ducha. Marie měla dceru, která umřela na neštovice, ty pupínky byly neštovice. Jely jsme hned k doktorovi a byly jsme tam dlouho...

Strašidelná noc

Jednou chtěli jet moje rodiče na noc ke známým, ale jelikož se mi moc nechtělo, tak jsem se vymluvila, že je mi špatně.Večer jsem pozamykala celý dům a zapnula si televizi. Bohužel tam nic nedávali, tak jsem si na videu postila nějaký horor.V tom nejnapínavějším se rpzpršelo a začala bouřka. Začala jsem se trochu bát, ale řekla jsem si, že to vydržím. Najednou jsem slyšela prásknutí dveří. Hrozně jsem se lekla. Vypnula jsem video a šla jsem si lehnout. Nechala jsem otevřené dveře z pokoje a najednou jsem na skříni viděla stín. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Nakonec jsem usnula. Až ráno, když přijeli rodiče, jsem zjistila, že nám ukradli televizi , počítač a video. Když přijela policie, zjistili jsme, že to byli zloději, kteří vykradli v našem okolí už pět domů!

Vyvolávání Satana

Jednou jsme s kámoškou jely na prázdniny k babičce na chatu. Když jsme dorazily na místo, bylo kolem osmé večer. Zatímco jsme vybalovaly věci, napadlo nás, že bychom o půlnoci mohly vyvolávat Satana. Nejdřív jsme z toho měly srandu, ale pak jsme mu řekly ,že jestli je mezi náma, ať nám dá znamení. Po pár vteřinách začal silně foukat vítr a pršelo jako z konve a za oknem jsme uviděly stín, který se na nás díval červenýma očima. Dostaly jsme šílený strach a začaly ječet tak hlasitě, že jsme probudily i babičku. Od té doby už duchy nevyvoláváme a Satana už vůbec ne.

Stodola

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byt už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.

Krvavý noční host

Bylo léto, noc a vzduch byl provoněný přicházející bouřkou. Těšila jsem se, po dlouhou dobu totiž panovala velká vedra, a tak by déšť jen vyčistil vzduch. Bohužel jsem byla v práci, sama, na recepci, tak jsem se nemohla choulit pod peřinkou, jak to mám ráda. Konečně začalo hřmít. Věděla jsem, že hosté jsou na pokojích, a tak jsem se zamkla a těšila jsem se na klidnou noc. Ta ale neměla být klidná. Zkontrolovala jsem i zadní dveře, čistě ze zvyku, a šla jsem si konečně trošku odpočinout do pohodlého křesílka, odkud mám výhled na všechny strategické body. .... Musela jsem usnout. Probudil mě blesk, najednou bylo světlo jako ve dne. Bylo velmi zvláštní, že světlo trvá nějak moc dluho, možná jsem jenom já byla zpomalená, po tak násilném probuzení. Bylo ticho. Nepřirozené ticho. Ani lednice nehučela, ani kávovar. Obvykle jsem špatně slyšela i telefon, přes ten randál, který ty stroje vydávaly. Teď nic. Jen ticho. A najednou tma. V to, že blesk nebude svítit celou noc jsem ani nedoufala, zarážející bylo to, že vypla světla. Jistě, bylo to zarážející, i přes tu bouřku, hotel má vlastní generátor, aby nevypadl hlavní počítač. Náhle jsem se ocitla v naprosté tmě. tak jak bylo světlo před tím oslepující, tak výrazná se mi teď jevila ta prokletá tma. A pak.....kroky. Pomalé a hlasité. Zněly jako výkřiky. Zvuky se nesly z chodby, ve které se nachází nouzový východ, měla bych tam jít. Na konci úzké chodbičky stál kluk, ne o moc starší než já. Stál ke mě zády a třásl se. dveře byly dokořán a na lesknoucí se podlahu kapaly těžké kapky ledového deště. Mísily se s jinou tekutinou. Blesk. Postava se otočila. Vyčítavý pohled na bledé smutné tváři. "Já jsem musel" Spustil paže podél těla. Stále se neovladatelně třásl. Pomalu, pomaloučku, stékala mu černá krev po bledé kůži. Kapala z prstů na zem a tvořila prapodivnou mozaiku na bílých dlaždicích... Blesk.....vyskočila jsem z pohodlného křesýlka, které již ztratilo svou pohodlnost. Svítalo. Předala jsem službu svému kolegovi. Než jsem odešla, zaslechla jsem nadávající pokojskou, jak nadává nad svinčíkem na podlaze, v úzké chodbě, u nouzového východu. Nakoukla jsem, ale to už ždímala hadr. Voda měla růžový odstín.